Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Maschine Oranienburg - Der König/Schieß mich ab (singl)

Maschine OranienburgDer König/Schieß mich ab (singl)

Garmfrost9.5.2025
Zdroj: CD-R
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Klasika od Puhdys metalově robustní, avšak příjemně věrná originálu.

Ne, nejsem fanouškem východoněmeckých Puhdys. ale zaujalo mně, že se jejich dvou skladeb chopila trojice známých osobností tuzemské scény pod názvem Maschine Oranienburg. Co pojí muzikanty Medvěda, Bigglese a Wunderpepiho? Příznivci thrashových Götterdämmerung ví. A co má s nimi společného Biggles – Jirka Kučerovský, kterého mainstreamově laděný fanda zná ze sestavy Tomáše Kluse nebo jeho domovského bandu Anime? Znalec ví, že hrál a zpíval ve Forgotten Silence, Medvědova bývalého působiště, a že se objevil v dalším z Medvědova projektů - Willig. Stejný fanoušek zná Wunderpepiho - Pepy Cigánka např. ze sestavy Leony Machálkové a netuší, že ten hrál i třeba v Melancholy Pesimism. Vskutku široký rozptyl. Ani vlastně nevím, proč to tady rozepisuju. Přemýšlel jsem, že by se o zajímavý singl, který je poklonou opomíjených legend východoněmecké rockové scény Puhdys, mohla zajímat mladá krev, neobeznámená s tuzemským podhoubím a kterou by mohla nalákat známá jména ...To asi ne.

 

Po té, co jsem si pustil singl se skladbami Der König/Schieß mich ab a až po té originál, naznal jsem, že pro příště mi bude stačit cover od Maschine Oranienburg. Puhdys věru nelahodí mému pochybnému vkusu. Něco jsem si o zašlé slávě Puhdys přečetl, něco poslechl a je mi jasné, že do rozjetého vlaku zkrátka nenaskočíš. Kdo je cinknutý vzpomínkami a nostalgií, může vychutnávat kvality zmíněného tělesa. Název projektu vtipně spojuje název domovského města Puhdys s přezdívkou hlavní persony kapely.

 

Vlastně nejzajímavější mi připadne, jak věrně se Maschine Oranienburg podařilo obě skladby zahrát a dát jim takřka thrashové hrany. Biggles, který obstaral zpěvy, se do své role ponořil naprosto skvěle. Co podle mě ztrácí originální zpěv na energii, on výtečně nakopává. Medvěd hrne kytaru pěkně zostra a k tomu si představte těžkotonážní bicí Pepy Cigánka. Jak jsem zmínil, ctí se originál, ale výsledek je tvrdý jako žula. Der König je z dvojice ostřejší, zpěv v něm chraplavý a dobře nafrázovaný. Na koncertě by to mohla být pořádná zábava. Schieß mich ab je podstatně zpěvnější a světlejší. Evokuje mi spíš německý punk než hard rockový song.

 

CD nosič nenabízí krom zajímavé, ale stroze vedené grafiky vůbec nic. Máme před sebou pěkné logo, na druhé straně německou stíhačku, názvy obou skladeb plus sestavu. Evidentně jde hlavně o zábavu. Nic se od projektu neočekává, nikdo nic za ničím nehledá. Uvidíme, zda se jedná o jednorázovou záležitost, nebo bude nějaké příště… Celkově Puhdys v představách pánů Medvěda, Bigglese a Wunderpepiho funguje, přátelé. Chceme víc skladeb! Hodnocení dvou skladeb je samozřejmě hloupost. To nechám na vás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky