Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Maschine Oranienburg - Der König/Schieß mich ab (singl)

Maschine OranienburgDer König/Schieß mich ab (singl)

Garmfrost9.5.2025
Zdroj: CD-R
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Klasika od Puhdys metalově robustní, avšak příjemně věrná originálu.

Ne, nejsem fanouškem východoněmeckých Puhdys. ale zaujalo mně, že se jejich dvou skladeb chopila trojice známých osobností tuzemské scény pod názvem Maschine Oranienburg. Co pojí muzikanty Medvěda, Bigglese a Wunderpepiho? Příznivci thrashových Götterdämmerung ví. A co má s nimi společného Biggles – Jirka Kučerovský, kterého mainstreamově laděný fanda zná ze sestavy Tomáše Kluse nebo jeho domovského bandu Anime? Znalec ví, že hrál a zpíval ve Forgotten Silence, Medvědova bývalého působiště, a že se objevil v dalším z Medvědova projektů - Willig. Stejný fanoušek zná Wunderpepiho - Pepy Cigánka např. ze sestavy Leony Machálkové a netuší, že ten hrál i třeba v Melancholy Pesimism. Vskutku široký rozptyl. Ani vlastně nevím, proč to tady rozepisuju. Přemýšlel jsem, že by se o zajímavý singl, který je poklonou opomíjených legend východoněmecké rockové scény Puhdys, mohla zajímat mladá krev, neobeznámená s tuzemským podhoubím a kterou by mohla nalákat známá jména ...To asi ne.

 

Po té, co jsem si pustil singl se skladbami Der König/Schieß mich ab a až po té originál, naznal jsem, že pro příště mi bude stačit cover od Maschine Oranienburg. Puhdys věru nelahodí mému pochybnému vkusu. Něco jsem si o zašlé slávě Puhdys přečetl, něco poslechl a je mi jasné, že do rozjetého vlaku zkrátka nenaskočíš. Kdo je cinknutý vzpomínkami a nostalgií, může vychutnávat kvality zmíněného tělesa. Název projektu vtipně spojuje název domovského města Puhdys s přezdívkou hlavní persony kapely.

 

Vlastně nejzajímavější mi připadne, jak věrně se Maschine Oranienburg podařilo obě skladby zahrát a dát jim takřka thrashové hrany. Biggles, který obstaral zpěvy, se do své role ponořil naprosto skvěle. Co podle mě ztrácí originální zpěv na energii, on výtečně nakopává. Medvěd hrne kytaru pěkně zostra a k tomu si představte těžkotonážní bicí Pepy Cigánka. Jak jsem zmínil, ctí se originál, ale výsledek je tvrdý jako žula. Der König je z dvojice ostřejší, zpěv v něm chraplavý a dobře nafrázovaný. Na koncertě by to mohla být pořádná zábava. Schieß mich ab je podstatně zpěvnější a světlejší. Evokuje mi spíš německý punk než hard rockový song.

 

CD nosič nenabízí krom zajímavé, ale stroze vedené grafiky vůbec nic. Máme před sebou pěkné logo, na druhé straně německou stíhačku, názvy obou skladeb plus sestavu. Evidentně jde hlavně o zábavu. Nic se od projektu neočekává, nikdo nic za ničím nehledá. Uvidíme, zda se jedná o jednorázovou záležitost, nebo bude nějaké příště… Celkově Puhdys v představách pánů Medvěda, Bigglese a Wunderpepiho funguje, přátelé. Chceme víc skladeb! Hodnocení dvou skladeb je samozřejmě hloupost. To nechám na vás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky