Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mayhem. The True Mayhem. Chladná bestie, zalykající se Quasimodo z Uher, stav prokletí i respektu a v neposlední řadě výbornými dovednostmi vybavená firma, která od jisté doby prostě táhne. Black metal Mayhem je synonymem dlouhodobě působícího kultu, jehož tvář a způsob podání osobitosti se od jiných důrazně liší. Tahle hudba zkrátka má svou hloubku, ať si každý mluví, co chce. Ta tajuplnost, na jedno místo soustředěná negace. To něco, co tahá za uši, upřímně bolí ve chřtánu, něco, co leze ze tmy, aby jedovatě bodalo mezi smysly a úmyslně provokovalo. A je to tam pořád, to buďme bez obav. Hnus, choromyslnost, vyšinutí, akt obskurní dominance.

Esoteric Warfare, jakožto čerstvý počin formace, mluví zcela jasnou řečí. Hovoří k nám stylem - jsme zpět, jsme to my a cítíme se hodně silní. Nějaký jiný silný dojem z této desky? Nejspíš ani ne. Pominu-li tradičně skvostně odvedené řemeslo, niternější zásah nikterak neprobíhá. S novými Mayhem totiž hledíme vstříc hned několika jejich vlastním výrazům, ke kterým se sami v průběhu let propracovali. Po této stránce tedy rozhodně nepotkáváme Mayhem na experimentální stezce. Je tady chlad a agresivita Chimera, je tady nutnost zahájení veřejné industrializace s odkazy na Grand Declaration of War a správný dobrák od zlosti si jistě najde i tu sklepní, hermeticky uzavřenou mystiku Ordo Ad Chao. Vada na kráse? Ale kdepak, na podobné úvahy ja tento materiál příliš dobrý.

Znovu se ocitáme v prostředí černé psychedelie a chladného objetí typických postupů. Ve fascinaci ze strojové přesnosti, která je jak obdivuhodná, tak příliš předvídatelná. Tohle album baví, to je nutné si říct. Je prošpikované povedenými skladbami a poslechově na výši, neb návraty k němu jsou stále časté a s pocitem spokojenosti. Se spokojeností středně hladového fanouška, který si rád smlsne na pořádné porci odřezků příliš hodných myšlenek a srdceryvných přednesů. Plač tam, kde ostatní se smějí a prožeň kulku hlavu těm, co radostně se vítají. Abych byl plně uspokojen, na to současní Mayhem ale nemají dýchací ústrojí. Jsou v nádechu, je fakt, že mocném, ale při vydechnutí se zakašlou a vy jen tak procedíte mezi zuby - jsou pořád dobří, ale taky už zestárli...

Nové album nutí přemýšlet a to je, myslím, jeho největší přínos. Jsou tu s námi Mayhem, kteří jsou zanícení a oddaní, přesní jako hodinky, bezohlední, ale taky trochu statičtí a o momentu překvapení si můžeme nechat jen zdát. Mám-li z Esoteric Warfare vyjádřit svůj celkový pocit, bude to především profesionální přístup kapely se všemi klady a likvidačními zákroky na nebohé ucho posluchače, než opravdová euforie z úžasného dobrodružství. Technicky i zlověstně dokonalá nahrávka s povedeným zapracováním Telocha na místo kytaristy, které má za důsledek fakt, že duch Blasphemera zatím nevyprchal, ale zároveň se nemusíme bát, že kapela strádá a neví kudy dál.