Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mekong Delta v dnešní přehlcené době svírají v nitru drahokam, jímž je symbol jedinečnosti a jasné identifikace. Jejich progresivně technicistní pojetí thrash metalu je přesně vyprofilované a za dlouhá léta specificky vybroušené. Pánové jdou na své pojetí žánru naprosto od jiného remízku než současné hlavní stylové stádo a spíše než na techniku věci dávají důraz na kompoziční stránku, která inklinuje ke strukturám vážné hudby.

Sympatie, které k tomuto souboru pěstuji, s časem narůstají, ale občas zalézají pod kámen. Nahrávka "In a Mirror Darkly" má svá pozitiva i negativa a rozhodně nechci ani jedno přehlížet. Album na stranu dobrých strhávají kompoziční postupy, byť pro Mekong Delta jsou již typické a je možné ucítit pach recyklátu. Avšak cit pro stupňování atmosfér, rozvíjení melodií a harmonií, které posluchače unášejí vstříc nadstandardním zážitkům, nejsou samozřejmé. Síla tří čistě instrumentálních skladeb hází rukavici soudobým mladým formacím inklinujícím k progresivnímu metalu bez vokalisty. Dělají to lehce a obvyklým akademickým či sterilním sférám unikají naprosto bezelstně. Z hudby je cítit žár skutečnosti.

Mekong Delta nepoužívají a nespojují klasiku s metalem, ale představují výrazové prvky klasického thrash metalu, který je zkomponován a zahrán jako klasika. Pánové se vyhýbají lacinosti a současné módnosti zapojovat symfoniky na míle daleko, byť pro tyto postupy samotní prošlapovali prvotní pěšiny. Mekong Delta okupují místa a oblasti, jež jsou pro mnoho thrashmetalových hudebníků naprosto zapovězené. Album má velmi střídmou stopáž, která naprosto vystačuje k prostřídání různých vyjadřovacích prostředků a ukazuje soubor od vláčných budování emotivních nálad až po rychlé pumelenice, které pohání dostihová rytmika a zaběhlé progresivní postupy otryskává příliv nápadů a hříček.

Byť kvalitní technika hry a nápady plynou širokým řečištěm neměřitelným tempem, zdává se mi s aktuální nahrávkou sen z výkupny druhotných surovin. Přes tento problém se přenáším lehce, ale občasné potíže při poslechu mi dělají bicí. Z nich mám v mnoha případech dojem, že se jedná o naprogramovaný automat a z nazvučení některých činelů mi naskakuje nefalšovaná kopřivka. Na druhou stranu Mekong Delta budují svůj jedinečný korálový útvar tak sympaticky, že jejich osobitost většinu nedostatků zatlačuje do pozadí, ve kterém občas z obrysů jen nezřetelně odečítám starobylé Voivod.