|
|
||||||||||

Sliby chyby. Víte, jak je člověk zklamaný, když se na něco těší a pak mu to někdo podojí? Jistě, že víte. Každý se na něco těšil, protože popis a slibovaný med kolem úst mu byl dosti lahodný. A pak to přišlo. To zklamání, že všechno je minimálně jinak, než původní záměr. Právě ono zklamání prožívám s albem české noiseové formace Mhnunrrn. Dobře teďka poslouchejte název desky, nebudu to víckrát opakovat: Orh Oxctsasavxixtibi. Ale popořádku.
Už se mi jaksi v hlavě rozplývá, jestli jde o demo, či plnohodnotnou desku, ale ať je to jak chce, jisté je, že nahrávka se činí plných devadesát minut. Ptáte se, jak je možné takovou délku materiálu vměstnat na jeden nosič? A to se ptáte dobře, holenkové. Tady má totiž kapela mé největší sympatie. Tento počin vyšel jen a pouze na audio kazetě. Už jste zapomněli to kouzlo zmuchlané pásky, přetáčení na propisce a divoké cvakání mechaniky při hledání začátku oblíbené skladby? Jsem velice, opravdu velice potěšen, že si někdo dal tu práci a natočil materiál vydaný výhradně v MC formátu. Kazetám už odzvonilo, a tak je třeba si drobátko připomenout jejich lesk.
Zpracování tohoto produktu není taktéž od věci. Celá kazeta je čistě zelená bez jediného potisku, označení strany A a B, zkrátka nic – jen zeleno. Krabička, krom klasického průhledného předního dílu, má zas barvu žlutou. Booklet taktéž hraje všemi barvami a jeho jednostranný potisk se obešel bez jediného písmenka, či loga apod. Takže neznalý nahrávky vlastně ani nemůže tušit, oč jde. Záměr, či nedomyšlenost? Viděl bych to spíš na ten záměr a musím přitakat, že se mi to líbí. Narvat celou devadesátku kazetu muzikou je taktéž úctyhodný výkon (o její kvalitě bude řeč později). Nuže, když si tento odstavec shrneme, zjistíme, že nelze mluvit negativně. Tedy z mého pohledu, protože jsem ještě schopen si pásku přehrát a bezhlavě jsem nevyhodil ani prastarý walkman, ve kterém se v uplynulých deseti letech protočil tak akorát prach. První okamžiky byly tedy nečekaně pozitivní a bodíky putovaly směle vysoko.
A teď ta horší stránka. Víte, když vám někdo slíbí noise black metal na kazetě a jste přinejmenším podobně smýšlející šílenec jako já, zaplesáte radostí a v očích máte vlhko. Pouze v očích. Hlavou protékají vzpomínky na obdobně laděné hudební spolky (Gnaw Their Tongues budiž příkladem za všechny). Do rukou dostanete krásně zpracovaný nosič a s úsměvem plný očekávání si pouštíte onen výtvor. A tady to je. V průběhu kompletních devadesáti minut jsem nezaznamenal ani škobrtnutí o kousek černého kovu, ani o šponu z něj. Místo toho poctivě vyhulákaný noise. Což o to, noise si klidně poslechnu, ale musí mi to taky něco dát. Tady nejde jen o to divoce šumět a tu a tam zaskřípat, zapištět. V hudbě dokážu být hodně tolerantní, ale je mi líto, tohle už hraničí s mými téměř bezbřehými mantinely. Musím ale uznat, že strana B mému uchu lahodí daleko více, než prvotních 45 minut strany A. Tam v onom éterickém opojení hluku už jsem schopen rozeznávat jistý kalkul a cílenost a dokonce i melodičnost. Jak toto jádro tedy rozklepnout… Jsem z kovářské rodiny, ale nejsem zas tolik silný, abych na naší největší kovadlině rozbíjel atomy. Proč taky. A proč bych měl hledat věci tam, kde nejsou? Proč mám hledat umění, tam kde už snad ani není?
Lituji, neumím otevřít svou náruč natolik, abych pojal i smysl a úděl tohoto počinu. Pokud kdokoliv z vás ulítá na těžkém a hlubokém noiseu a je schopen setrvat těch devadesát minut naráz (a vězte, že to jde), budiž pro vás toto dílo stěžejní a líbeznou nadílkou. Ohledně přirovnání mne krom válcoven plechu a tvrdého slévárenského lomozu napadají třeba takoví Napalmed. Ačkoliv rozdíly v obou kapelách (Mhnunrrn a Napalmed, nikoliv kotle Vítkovice) jsou vcelku citelné.
A jak z toho začarovaného kruhu ven? Zpracování – výborné. Náplň – neoslovující. Matematický průměr ukazuje 50%, ovšem je to spravedlivá suma? Srovnám-li to s nahrávkami, které jsem hodnotil čtyřiceti procenty, musím být ještě zlejší. Ale to mi zase trhá chlopně, protože je to přece kazeta. Bhute, kazeta!!! Mějte, prosím, pochopení pro výsledné verdikty, stejně si nejlíp každý udělá obrázek sám, dle vlastní zkušenosti. A věřte, že byste to přinejmenším jednou slyšet měli. A to nemyslím nijak škodolibě, ale prostě kvůli osobnímu názoru a zkoušky muzikantské otužilosti. Proto dílo doporučuji zcela všem a bez rozdílu.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
David Kasík / 17.7.13 6:26odpovědět
vybruslil jsi z toho jako chytrá horákyně... řekni rovnou, že zelená kazeta z pičovinky veledílo neudělá hehe
Label:Bleeding Ear Records
Vydáno:Květen 2013
Žánr:noise
Klat Ba - vše
1. Orh Oxctsasavxixtibi

Sigur Rós
Valtari

Deafheaven
Infinite Granite

Impetuous Ritual
Iniquitous Barbarik Synthesis

Naurrakar
Triumf jaderného věku (EP)

Green Carnation
Leaves Of Yesteryear

Arcane
Known/Learned

The Claypool Lennon Delirium
Monolith of Phobos

Prosternatur
Abyssus Abyssum Invocat

Emerald Shine
Beneath the Stars (EP)

Hateful Abandon
Threat

Sanctuary
The Year The Sun Died
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.