Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Midnight - Rebirth by Blasphemy

MidnightRebirth by Blasphemy

Sarapis16.6.2020
Zdroj: mp3 320, bandcamp stream
Posloucháno na: CD player Yamaha + Canton // PC, AKG K44
VERDIKT: Dobře odvedená spoušť v blasfemické půlhodince.

Pro páchání násilností a majetkové trestné činnosti je závoj temnoty vždy vítaným komplicem. Magie půlnoci, kdy se rodí nový den a čert ví co se děje pod udusanou hřbitovní hlínou, okouzlila mnoho hrdlořezů a maniaků stejně jako hudebníků (neříkám, že se tyto množiny nemohou protnout), kteří si tento každodenní bod zlomu vetkli do názvu svých kapel, alb nebo sami sobě. Multiinstrumentální Athenar je se svou chloubou Midnight nebezpečné a odvrácené tváři nočního života hodně blízko, ze všech půlnočních jezdců možná nejblíž. Ani letošní přímočará a agresivní palba neskýtá nic jiného než hrubé zacházení a ostré lokty. Něco jako pondělní fronta na poště.

 

Při pohledu na promo materiály na mě Athenar působí jako mediální prototyp moderního Američana, který hájí své zájmy. Ozbrojený, odhodlaný a připravený jednat. A leckoho i o ledasco zkrátit, když dojde na lámání chleba. V Midnight je toto odhodlání poměrně věrně zhudebněno. Násilí je zákon, který nelze obejít a který dříve nebo později setne civilizaci hlavu. 

 

 

 

Album Rebirth by Blasphemy je podobně nekompromisní. Zvuk si nebere servítky a agresivní hudba pohání jako voda na mlýn verbální útoky z frontové linie. Athenarův monotónní vokální projev působí jako vždy nepřístupně a vyloženě nevrle a potenciální zájemce o generický speed metal drží na distanc už po pár skřípavých verších. Přesto lze na albu najít mnohé chytlavé momenty. Vlastně každá skladba i přes své primitivní a neotesané vlastnosti disponuje nějakým charakteristickým prvkem, motivem nebo melodií. Což je tak trochu zázrak, když si uvědomíme, jaké manévrovací možnosti vzhledem k (dobrovolně) zvolenému žánru Anthenar má. Ale může to být vnímáno i jako krok směrem k širšímu obecenstvu. Fanoušci staré éry plné splitů a EP by si k tomu jistě řekli své. 

 

V krátkých intervalech uhání blasfemická půlhodinka neohroženě kupředu a za sebou zanechává dojmy z dobře odvedené spouště. Spálená guma hyzdí vozovku při Fucking Speed and Darkness, sirný puch se line éterem při Devil's Excrement a hymnická Rising Scum nutí k pochodování po sousedově trávníku. Půlnoční expres nezastavuje a neztrácí páru, ani když v několika zatáčkách zpomalí. Zdá se mi, že tímto albem význam Midnight zase o kousek povyrostl. 

 

 

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky