Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pro páchání násilností a majetkové trestné činnosti je závoj temnoty vždy vítaným komplicem. Magie půlnoci, kdy se rodí nový den a čert ví co se děje pod udusanou hřbitovní hlínou, okouzlila mnoho hrdlořezů a maniaků stejně jako hudebníků (neříkám, že se tyto množiny nemohou protnout), kteří si tento každodenní bod zlomu vetkli do názvu svých kapel, alb nebo sami sobě. Multiinstrumentální Athenar je se svou chloubou Midnight nebezpečné a odvrácené tváři nočního života hodně blízko, ze všech půlnočních jezdců možná nejblíž. Ani letošní přímočará a agresivní palba neskýtá nic jiného než hrubé zacházení a ostré lokty. Něco jako pondělní fronta na poště.

Při pohledu na promo materiály na mě Athenar působí jako mediální prototyp moderního Američana, který hájí své zájmy. Ozbrojený, odhodlaný a připravený jednat. A leckoho i o ledasco zkrátit, když dojde na lámání chleba. V Midnight je toto odhodlání poměrně věrně zhudebněno. Násilí je zákon, který nelze obejít a který dříve nebo později setne civilizaci hlavu. 

Album Rebirth by Blasphemy je podobně nekompromisní. Zvuk si nebere servítky a agresivní hudba pohání jako voda na mlýn verbální útoky z frontové linie. Athenarův monotónní vokální projev působí jako vždy nepřístupně a vyloženě nevrle a potenciální zájemce o generický speed metal drží na distanc už po pár skřípavých verších. Přesto lze na albu najít mnohé chytlavé momenty. Vlastně každá skladba i přes své primitivní a neotesané vlastnosti disponuje nějakým charakteristickým prvkem, motivem nebo melodií. Což je tak trochu zázrak, když si uvědomíme, jaké manévrovací možnosti vzhledem k (dobrovolně) zvolenému žánru Anthenar má. Ale může to být vnímáno i jako krok směrem k širšímu obecenstvu. Fanoušci staré éry plné splitů a EP by si k tomu jistě řekli své. 

V krátkých intervalech uhání blasfemická půlhodinka neohroženě kupředu a za sebou zanechává dojmy z dobře odvedené spouště. Spálená guma hyzdí vozovku při Fucking Speed and Darkness, sirný puch se line éterem při Devil's Excrement a hymnická Rising Scum nutí k pochodování po sousedově trávníku. Půlnoční expres nezastavuje a neztrácí páru, ani když v několika zatáčkách zpomalí. Zdá se mi, že tímto albem význam Midnight zase o kousek povyrostl.