Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Minority Sound - Analysis

Minority SoundAnalysis

Jirka D.6.7.2011
Zdroj: promo CD-digipak
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: První deska mladé kapely, která se vrhla do vod v našich končinách probádaných jen velmi omezeně, i když o pionýrech žánru hovořit nelze. Vůbec nejsem odpůrce experimentování v hudbě jako takového, ale u Analysis mám pocit, že špekulování nad tím „kde a kdy vložit jaký sampl a zvuk“ zastínilo potřebu kvalitního základu.

Opět se ke mně po nějakém čase zatoulalo CD nějaké české kapely, tentokrát pražského uskupení Minority Sound (snad ta města nepletu). Formace je to relativně mladá, hrající od roku 2007 a aktuálně propíraným albem je již mírně neaktuální (ehm) prvotina Analysis. Celkem zvědavě jsem začal pátrat po síti po nějakých podrobnějších informacích o této partě a mezi všemi více i méně důležitými reáliemi mě zaujala ta zmínka, že kapela je ovlivněna spolky jako Fear Factory, Static-X nebo Pain. Jestli už hledáte a snad i nalézáte společné pojítko těchto harcovníků metalu, pravděpodobně docházíte k silnému prvku elektroniky, který se v jejich tvorbě uplatňuje a společnému „průmyslovému“ feelingu jejich zvuku (i když naprosté zevšeobecňování asi není na místě). Především zmínka o Static-X mě zaujala, první album Wisconsin Death Trip této party motající se kolem bláznivého vlasáče Wayna Statica patří k mým oblíbeným už nějaký ten pátek. Inu, výzva by to byla!

 

Album Analysis je odrazem dnešní digitální doby ve všech možných i nemožných ohledech. Nějak se mi ty body nechce číslovat, tak to vezmu popořadě a snad na nic nezapomenu. Jednak tu máme grafické zpracování čtyřpanelového digipaku, které už samo o sobě navozuje jakýsi strojní, neosobní a sterilní pocit. Samé drátky, součástky, šedá ocel, digitální obrazovka, či zpracování portrétů jednotlivých aktérů – jednomu je z toho skoro zima. Motiv napůl člověk / napůl robot není sice tak úplně původní (Digimortal právě od Fear Factory mě napadlo hned), ale různé možné „vylepšení“ své vlastní vizáže v rámci stránek bookletu se prostě občas dělá (namátkou si vzpomínám na ty obludy v Midian od Cradle Of Filth).

 

Pak tu máme samozřejmě texty, kterých bylo k devíti skladbám napsáno celkem osm, Primary Slave – Secondery Master je instrumentální záležitost. Informace v nich sdělené se více méně nesou v duchu odosobnění člověka a tohoto světa, forma je položena do roviny jednak rádoby vtipné (…I fuck your face on MySpace…) a druhak do standardně naštvané, v metalu typické. Nejsem literární kritik anglické literatury, abych se tu pouštěl do fundovaných rozborů, zcela laicky ovšem připisuji, že v některých částech mi obsah textů připadá jako mnohokrát ohrané zaříkávadlo, ve skladbě Paradox asi nejvíc. Faktem ale je, že dnešní bytí spousta lidí nese blbě, tak už to chodí. Ale jdeme dál.

 

V odkazech na digitální dobu pokračujeme bodem třetím, zatím se v číslování snad neztrácím, a to bodem posledním a nejdůležitějším – tedy hudebním obsahem a produkcí. Jak už bylo uvedeno, hudba Minority Sound v sobě nese prvky jak metalu, tak elektroniky a oba elementy se snaží držet v nějakém přijatelném poměru (nebo nesnaží?). Hlavní problém asi bude, jaký poměr vyhovuje právě vám. Pokud máte rádi víc elektroniky, samplování, digitálních vychytávek, strojního skřípání a pípání a jste-li fanoušci už nějaký rok zaběhlé party Liveevil či některých skladeb Pain, jste ve správnou dobu na správném místě. Na druhou stranu příznivci hutného metalového zvuku si na své dnes rozhodně nepřijdou – Analysis je prostě album znějící jinak. Samotný obsah dává dohromady nějakých 32 minut hudby, která kompozičně nijak nevybočuje ze zajetých tradic. Jednotlivé skladby mají celkem jasnou a čitelnou strukturu a kromě zmíněných elektronických fines vás nijak nepřekvapí. Těžko vyzdvihovat výraznější dílka, snad hodně rozjetá disko-jízda Analyzing The Forbidden – něco mezi metalem a Robertem Milesem – vás vytrhne ze zamyšlení (a tady nechávám na vás, jestli je to dobře nebo špatně), ale jinak se album koulí kupředu mírně stereotypně. Marně hledám zajímavé kompoziční nápady nebo nějaká záchytná místa, která by album činila zajímavější a posouvala jej k čelnějším příčkám, osobně nejsem z těch, kterým by samotná elektronika stačila ke štěstí. Tak vám nevím, mám z toho všeho pocit, že mezi mnou a hudbou Minority Sound stojí nějaká překážka a chybí snaha ať z jedné či z druhé strany jí přeskočit. Vzájemně na sebe hledíme nějak podezřívavě…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky