Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Misery Index - Traitors

Misery IndexTraitors

Sorgh27.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tahle deska přináší to lepší ze světa deathu. Můžeme se spolehnout na osvědčené prvky, pro které podobné dobroty vyhledáváme, ale navíc zde můžeme zachytit přidanou hodnotu, něco jako atmosféru. To není příliš obvyklé.

Surovce Misery Index z amerického Baltimoru jistě není nutno obšírně představovat. Drtiči, komunální kverulanti a popeláři, se nedlouho po svém zrození v roce 2001 zapsali do povědomí brutality lačných důchodců bravurním ovládnutím stylu, který už snad v současném pohnutě dekadentním období nejde rozvíjet nikam dál. Nutno tak jen udržovat stanovenou laťku kvality a uchovávat odkaz prehistorických oblud pro nás a naše ubohé ratolesti. Americká větev deathmetalu si to právem zaslouží.

 

Jejich mise, která započala před osmi lety, stihla přinést chtivým fanouškům už celkem 13 produktů, ovšem jenom tři z toho jsou platnými a plnokrevnými řadovkami. Zbytek tvoří tolik oblíbená splitka (osobně moc nechápu tuhle libůstku), zepár EPíček, kompilačka a DVD. Jak vidno, chlapci jsou hraví a kamarádští, s přáteli se rádi podělí o prostor na kotoučku a tak se co chvíli na trhu objeví nějaký ten penězožrout. Deska, o které teď bude řeč, je tedy teprve třetí přišpendlenou obětí na nástěnce s nadpisem Wanted.

 

Misery Index se již na počátku tažení upsali tomu tvrdšímu, domácímu pojetí škatulky zvané death. Přesto jsou na aktuálním albu Traitors trošku někde jinde, než třeba legendy typu Cannibal Corpse nebo Morbid Angel. Možná je to polohou a vzdáleností, která odděluje Floridu od Marylandu, těžko říct, nejsem geolog ani vykladač karet. Ale brutální deathmetal tak, jak ho známe z jižní bašty je v tomto případě obohacen o jeden nenápadný, přesto podstatný prvek. Těžko mluvit v souvislosti s těmito brutalisty o nějaké atmosféře či emosložce. Přesto při opakovaném poslechu zde cítím náladu, která je jejich zasloužilých kumpánům na hony vzdálená. Je to jen slabá esence, závan dřívější touhy senilního starce, jenž si listuje vnukovým Hustlerem.

 

Emotivní složka hudebního obsahu je silně nadprahová, stěží rozlišitelná, posluchače možná jen něco trkne a donutí podumat o tom, co právě slyšel. V tom vidím velikou síla alba, protože sklouznout k laciným popěvkům není nijak těžké. To, čeho zde Misery Index dosáhli, považuji za pádný argument jejich kumštu. Ostatní veškerou hudbu přirovnejme třeba k Dying Fetus, v nichž polovina kvarteta současně úřaduje. Pozdvihl bych snad bicmena, jehož práce fošně vévodí, je k neutahání a svou hradbu škopků kočíruje přesnou rukou mistra kováře. Vskutku, trefil se paličkou na můj bubínek. Občasné kytarové smýšlení lze přirovnat k onaniím skandinávkých spolků, kteří melodickému směru jasně dominují. Mnohdy jen počtem projektů, které se v tomto saku realizují, ale nic ve zlém.

 

Album Traitors nám servíruje 11 horečnatých snů nacpaných od začátku do konce kritickým pohledem na svět. Pokud je libo troška frustrace ve spojení s kvalitním a tvrdým metalem, ať slouží. Deska působí jako příjemné osvěžení ve stereotypním hluku velké části kapel. .


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky