Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
MMTH - Infinite Heights

MMTHInfinite Heights

Jirka D.27.11.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od Chrise Breuera
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Instrumentální rock ve své nepředvídatelnější a nejnudnější podobě.

Na severozápadě Německa funguje od roku 2016 kapela MMTH, která v roce 2017 vydala svůj dlouhohrající debut Paternoster a od té doby nic. Tedy nic až do letošního listopadu, kdy po dlouhých letech přichází druhé album, jehož jednatřicet minut sice dosahuje obecně respektované hranice pro nahrávku dlouhého formátu, nicméně i přesto vzbuzuje otázky, jestli je to po těch letech dost. Pokud bych měl mluvit čistě za sebe, tak je, protože i ta půlhodina je délka, kterou přežít znamená něco v sobě zlomit, udusit a pošlapat.

 

Nejde vůbec o to, že by album Infinite Heights, které má minimálně za mě krásný obal, obsahovalo nějakou vysloveně hrůzu, nic takového. Obsahuje instrumentální rock, který po formální stránce má všechno na svém místě. Někdo by řekl instrumentální post-rock, ale kapela sama se tomu „post“ vyhýbá a na svých stránkách k tomu dodává, že jsou víc groovy, víc klasický rock, méně cinematic a méně klišovité tremolo kytary. S čímž docela souhlasím a dodávám, že navíc k tomu jen velmi mírně využívají gradaci (prakticky vůbec) a celkově hru s emocemi, kterou instrumentální post-rock umí a mezi námi mu při absenci zpěvu ani nic moc dalšího nezbývá. No a přesně takhle dopadli MMTH, kteří sebrali to nejzajímavější, co žánr dokáže nabídnout (protože klišé), a zbylo jim ... a zbyl jim kopec nudy.

 

MMTH band

 

Poslech desky je taková lehká procházka bez myšlenek, bez ambicí cokoliv řešit, čímkoliv se znepokojovat, cokoliv od kohokoliv čekat. Najít tenhle vnitřní smír je pro mě jako posluchače v podstatě neřešitelná výzva, protože lehké náznaky (třeba změna efektu na kytaře) neustále vytváří dojem jakéhosi očekávaní, vygradování, které už už musí přijít, a ono pořád nic. Album zůstává pouze u těch náznaků, kapela klouže po slibných motivech a nerozvíjí je, spokojuje se s málem. Přitom třeba skladba Relais má několik výraznějších pasáží (a pak že žádné tremolo...), místy jako by mi zavál vítr Long Distance Calling, než to celé zase zhasne a lenošně se převaluje dál. Mluvil tu někdo o promarněných příležitostech?

 

Při tom všem neslyším ani nějaký jasně identifikovatelný rukopis kapely, vlastní otisk, na základě kterého bych řekl fajn, nejsou jako všichni ostatní, vyhýbají se zaběhnutým šablonám a zvyklostem, ale zase tohle, tohle nemá nikdo další. Kdepak. Infinite Heights z tohoto pohledu vychází jako naprosto jednoduchá, předvídatelná deska instrumentální rockové muziky, která nenabízí žádnou přidanou hodnotu, žádný patent na nápady, na vlastní zvuk, ale třeba i na vlastní podivnost a zvrhlost. MMTH jsou zoufale průměrní, zaměnitelní s jakoukoliv žánrovou kapelou a současně při záměrné absenci alespoň těch žánrových klišé i zoufale nudní.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky