Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moanaa - Torches (EP)

MoanaaTorches (EP)

David11.3.2020
Zdroj: CD šestipanelový digipak ve slipcase // promo
Posloucháno na: PC, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Instrumentální zdatnost, v rámci omezeného prostoru slušná porce kvalitních nápadů, působivé grafické zpracování. Celkem idylka, až na jednu fuj podstatnou, zlou, ošklivou věc...

Polsko jest zemí metalu zaslíbenou. O tom není sporu. Ze svého lůna neúnavně produkuje jednu zajímavou veličinu za druhou již hezkou řádku let. O kvalitě zdejších smeček si čile šušká několikátá generace vrabčího pokolení a potenciál Moanaa, sídlících co by kamenem dohodil na perón v Českém Těšíně, jim celkem po zásluze nezůstal utajen.

 

Pánové společně fungují, respektive služebně nejstarší duo Łukasz Kursa – kytara a Rafał Kwaśny – zpěv, dle dostupných informací, zhruba desátým rokem, přičemž na svém kontě mají prozatím dvě dlouhohrající desky a stejný počet EP. O nějaké bažanty se tedy zrovínka nejedná. Období pokusů, omylů a hledání sebe sama nechali dávno zdárně za sebou a na aktuálním třískladbovém EP Torches prezentují svou jasně definovanou představu uchopení post-metalového žánru, kterou poměrně úspěšně pilují do velmi zajímavé podoby, kde se kromě jednoznačně slyšitelných vlivů … (dosaďte dle libosti Cult of Luna, Isis, The Ocean) najde prostor i pro osobitý přístup ve formě bezstarostného vandrování skrze sludgeové a doomové hájemství.

 

Moanaa se na stopáži lehce přes pětadvacet minut, což skutečně není mnoho, prezentují jako hotové, vyzrálé těleso. Nejlépe svůj um, instrumentální jistotu a skladatelskou nápaditost servírují v závěrečné, vrstvené, gradující, epické Red, kde pánové naplno odhalují schopnosti budovat záležitosti snesoucí i ta nejpřísnější měřítka. Předělávku Without You I´m Nothing od Placebo beru spíše jako příjemnou zajímavost. Originál sice nepřekonává, ale svým pojetím zapadá celkem nenásilně. Upřímně, kdo nemá zažitou původní verzi, jen velmi stěží bude rozeznávat nasazené kukaččí vajíčko.

 

Nicméně nemá smysl diskutovat o nějakých hodnotách z vyšších sfér. Smysl Torches vidím především ve vyslání prostého sdělení, že kapela od roku 2016, kdy vyšlo prozatím poslední LP, stále funguje a „cosi“ kutí, což podpořené velmi zdařilou fyzickou edicí v podobě šestipanelového digipaku opatřeného parciálním lakem vsunutým do slipcase s odlišným artworkem, myslím plní svůj účel velmi dobře.

 

Jinak velmi pozitivní dojem bohužel silně degraduje zvuková podoba nahrávky. Konkrétně výsledný mastering, za který je zodpovědný jistý Haldor Grunberg a jeho Satanic Audio. Osobně jsem za poslední roky neslyšel mnoho podobně odstrašujících příkladů Loudness War. Poslech i na obyčejných PC bedýnkách je hodně za hranou snesitelnosti a už po pár minutách způsobuje nepříjemný tlak v uších následně přecházející do fyzické bolesti. Výsledný zvuk je pouhá hluková stěna bez jakékoliv vnitřní dynamiky. Namátkou zkuste hned úvod otvíráku Inflexion. Pozvolný rozjezd následovaný nástupem kytar, dunění, drnčení místo basy a podivné čvachtání čehosi velmi vzdáleně připomínající bicí... hoďtě si jej schválně do sluchátek klidně na nižší hlasitost, než jste běžně zvyklí poslouchat, maximálně v půlce skladby vás přepadne neodbytné nutkání klapky za každou cenu strhnout. Skutečně tristní a velmi smutný důsledek extrémně necitlivé studiové práce.

 

 

Takže na závěr poněkud schizofrenní situace, není-liž pravda… Velmi nadstandardní schopnosti kapely, slušná porce kvalitních nápadů a v neposlední řadě působivé grafické zpracování, to vše přichází ve snaze o dosažení maximálně „atraktivního“ zvukového kabátu vniveč. Samozřejmě je pouze na kapele samotné, jestli v budoucnu dokáže posunout svou jinak zajímavou kárku odlišným směrem. Chce to odvahu a velkou porci sebereflexe. Nouzové východy rozhodně existují, viz. Jirkův článek zde. Aneb slovy Haldora Grunberga: „Because it's YOUR music, isn't it?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky