Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslední dobou jsem na vícero místech četl, jak se dnešní metalové scéně těžko hledají nové cesty a přístupy a jak už v podstatě všechno bylo řečeno a uděláno. Než si položíme zásadní otázku, jestli to celé nezabalíme, nezamčeme dveře od nahrávacích studií a nedáme se na poslech dechovky, která je dle všeho věčná, podíváme se na jednu takovou nahrávku od českého projektu / kapely Modern Day Babylon, která se po vzoru svých zahraničních učitelů prezentuje hudbou, ve které bychom snad nové cesty a přístupy dohledat mohli.

Ač to tak na první pohled nevypadá, v poslední větě je ukryta řada skutečností, které by asi bylo třeba objasnit. První věcí je vysvětlení „projekt / kapela“, což se zvládne poměrně snadno. Za vším stojí (původně sám) kytarista Tomáš Raclavský, který až z titulu živého hraní k sobě přibral další dva muzikanty, bubeníka a basáka. Pokud bychom se omezili na muziku obsaženou na dnešním EP The manipulation theory, snad nebudu daleko od pravdy tvrzením, že vše je dílo právě Tomáše, jeho osmistrunné kytary a jeho počítače.

Další objasnění hodnou informací je ta, v níž se mluví něco o zahraničních učitelích a nových cestách v dnešní hudební scéně. Jak moc zeširoka začít? Pro zasvěcenější budu možná nosit dříví do lesa, ale vzhledem k tomu, že se jedná o zatím moc neprovařený hudební subžánr fungující několik málo posledních let, stručný exkurs bude asi na místě. MDB se prezentují hudbou dnes označovanou jako djent, i když bychom mohli dohledat adjektiva jako „progressive“ nebo „math“ metal, ale to je celkem vedlejší. Stejně tak bych mohl zmínit již tisíckrát skloňovaný příměr a otcovství u švédských harcovníků Meshuggah, ale konkrétně u MDB by tento příměr nebyl zcela na místě. Jasně, u těchto muzikantů to všechno začalo, jejich složitostní postupy, šílená poly-rytmika a instrumentální kakafonie dala onomu hnutí prvotní impulz, ale od té doby se tahle scéna zase o kousek pousnula a dle mého si žije svým celkem samostatným životem. Pokud bych měl uvést první jméno, které mě při poslechu tohoto EPka napadlo, a které už bylo v souvislosti s tímto albem mnohokrát a oprávněně zmíněno, byli by to Animals As Leaders a jejich frontman Tosin Abasi. Sledovat tohoto hudebníka někde na videu, snažit se zachytit vítr, který provádí na hmatníku a přitom si udržet nezamotanou hlavu je docela umění a není divu, že podobný přístup „hi-tech“ hraní si najde své obdivovatele a pokračovatele. Aniž bych to myslel nějak špatně, Tomáš je bezesporu jedním z nich, aspoň jeho hudba o tom vypovídá.

The manipulation theory je označené jako EP, i když s devátou, bonusovou skladbou dosahuje krátce přes půl hodinky. Obsahem je až na jednu výjimku instrumentální muzika, v níž je jediná živá složka tvořená dost hluboce podladěnou kytarou, o zbytek se postaral počítač a to s různým výsledkem. Asi bez debaty necháme Tomášovy instrumentální dovednosti, které jsou v tomto žánru primárním předpokladem každého hráče, i když jako druhou stranu mince je třeba uvést, že dobrá hra na nástroje není jedinou podmínkou toho, aby byl výsledek zajímavý. Na hru kytary je pak nabalen balast programmingu, který se pohybuje od rytmiky bicích až po vzdušnou atmosféru pozadí, jenž se v podstatě snaží rozbít fakt, že se jedná pouze o kytarovou nahrávku. A co teď s tím? Programming může dopadnou výborně, jak tomu bylo třeba na posledním albu Thy Catafalque, či naprosto tragicky, jak se to podařilo Lifelover na Sjukdom (čest jejich památce). Pokud bych se zaměřil na ten bicí automat, tak o bubnech toho mnoho říct nelze, ve většině pasáží je budete pracně hledat a jemné vytažení nahoru by jim jenom prospělo. Naproti tomu činely jsou čitelné hodně a až na výjimky se jedná o slušnou práci, i když ta pachuť programu je z toho prostě cítit. Jinak albu nelze upřít snahu (a mnohdy celkem úspěšnou) vymanit se z čistě samoúčelné kytarové exhibice, jednotlivé skladby, jakkoliv vám možná budou chvíli splývat, lze opravdu nazvat skladbami s určitým kompozičním záměrem a z tohoto pohledu se album poslouchá poměrně dobře. Poslední skladba je, jak už jsem zmínil výše, nazpívanou verzí šesté Shivers (v roli hosta se představil Zdeněk Lipenský – Cinzana Bianca, jestli se nepletu) a i když se v podstatě jedná o takovou emo-tuc-tovou písničku, nemám s ní problém a její přítomnost mě baví.

Upřímně – naživo se mi Modern Day Babylon líbili o kus víc, než na aktuálním EPku ... vlastně mě bavili docela dost. Z deskou už je to horší (nikoliv špatné) a aniž bych sám sebe považoval za nějakého metalového konzervatistu, vývoj tímhle digitálním a přece jenom odlidštěným směrem mi nějak nepasuje a raději se poohlédnu po něčem životnějším. Ta deska je prostě studená. Na druhou stranu budu celkem s napětím čekat na novou nahrávku, sestava se nám přeci jenom obohatila o nějakého toho homo sapiens tvora a tak by následná deska kromě instrumentálních výkonů mohla přinést navíc i trochu lidského přístupu. Naděje by tu byla.