Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monolithe - Kosmodrom

MonolitheKosmodrom

Victimer19.1.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Deváté album Monolithe jako inteligentní kosmický doom metal pohybující se v čase a prostoru.

Deváté album francouzských doomových badatelů Monolithe poukazuje na pokrokové pokusy v rámci letů do Vesmíru ze strany bývalé velmoci na východ od nás. O Sovětech si můžeme myslet ledacos, ale jedno jim upřít nemůžeme, jejich velké zaujetí a také výsledky na poli kosmonautiky. Skrz nové album Kosmodrom tedy hledíme do nekonečna a chceme jej umět pochopit co nejlépe to půjde. Monolithe se na něm prezentují svěžím, otevřeným a melodickým doom metalem, jehož pojetí se k tématu výborně hodí. Ve jménu progrese a otevření se novým možnostem, zpátky ni krok. Muzika kapely sice stále klíčí z mohutných a starých doomových kořenů, ale její gró spočívá v hledání nových cestiček tento styl prozkoumat co nejvíce. A poslat jej na oběžnou dráhu.


Kosmodrom se snaží vnímat všechny aspekty vesmírného průkopnictví, ale není to jen o něm. Vydat se do vesmíru je také velké dobrodružství plné nástrah, obav a černých myšlenek. Čehož Monolithe umí využít a vedle jejich pokrokových postupů (např. moc pěkné futuristické klávesy) je to také temná stránka věci, co albem korzuje. Z doom metalu kapely je slyšet jistá oslavnost, touha a prostředky k tomu dosáhnout maxima, ale je tu i ponurost a nejistota. Vesmír ovládnout nelze, jen do něj nakročit. Kosmodrom je universální doom metal, melodická i monumentální výprava do hlubin vesmíru. Tématicky zajímavá nahrávka, o originalitě konceptu už můžeme polemizovat. Záleží, jak si ho každý vyloží, protože už dark ambientní projekt Anihila vzal kosmoprostor z té sovětské strany (album Kosmobushir, recenze ZDE). Rozdíl je v tom, že tento příběh je fiktivní vizí daleké budoucnosti a Monolithe se drží reality.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/monolithe%20band.jpg


Stačí se podívat na jednotlivé názvy. Kosmodrom jako místo, odkud startují kosmické rakety. Kolosální, futuristická stavba budící respekt. A takové je i album Monolithe objímající velký prostor i svůj vlastní doom metal. Sputnik 1 byla první umělá vesmírná družice Země (1957), která celé to vesmírné dobrodružství odstartovala. Voskhod byl zase vesmírný program rozdělený do dvou částí podle pilotovaných lodí, které postupně v letech 1964 a 1965 opustily povrch Země. Kudryavka je skladba o legendární fence Lajce a Soyuz je zase známé označení řady sovětských kosmických lodí. Monolithe na desce také zmiňují některá zásadní jména sovětské kosmonautiky, jako například Vladimira Komarova nebo Alexeje Leonova. Vedle hudby jsou ke slyšení i radiové dialogy v ruštině a angličtině, a v samém závěru poslední skladby Kosmonavt přejde těžká doomová tryzna topící se v tmavém prostoru v tóny známé sovětské lidovky Kaťuša. Se Sovětským svazem na věčné časy. Na věčné kosmické časy.


Album tvoří pět dlouhých epických skladeb. Hned ta první Sputnik-1 se pohybuje na širokém území a je celkově nejmelodičtější věcí z desky. Ke slovu se dostane ženský vokál London Lawhon a skladba je vlastně takovým klasickým vokálním soubojem krásky a zvířete. Ovšem díky Monolithe velmi vkusně opečovaným, žádný patos ani vata. Pravé progresivně doomové žně ale začnou až v druhé věci jménem Voskhod. Ty klávesy jsou vyloženě lahůdka. Východní impérium se mění v impérium Monolithe, sound kapely nabývá na objemu, bere si sebou hrubost i melodii a nakládá s nimi velmi inteligentně. Příběh o Lajce v sobě zase má potřebný kus nostalgie, je citlivější a i když jím jako paprsky probíhají kosmické klávesy (fakt skvostné), ze skladby je cítit souznění s malým tvorem, který opuštěný letí na smrt. Mým favoritem alba je čtvrtá píseň Soyuz, těžká a chmurná skladba, která se postupně stane až agresivní, ale za doprovodu melodií a jemné syntetiky zase zkrotne. Ubere na rychlosti a dál káže své pokrokově doomové řemeslo. Konec alba v podobě Kosmonavt je monstrózní. Skoro půlhodinová variace na téma doom metal Monolithe v kosmoprostoru. A s tou Kaťušou na závěr. Kosmodrom je silná deska. S poutavým a chytře zkomponovaným konceptem. Jedna z nejlepších nahrávek, které v minulém roce vyšly, a nebavme se jen o doom metalu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky