|
|
||||||||||

Deváté album francouzských doomových badatelů Monolithe poukazuje na pokrokové pokusy v rámci letů do Vesmíru ze strany bývalé velmoci na východ od nás. O Sovětech si můžeme myslet ledacos, ale jedno jim upřít nemůžeme, jejich velké zaujetí a také výsledky na poli kosmonautiky. Skrz nové album Kosmodrom tedy hledíme do nekonečna a chceme jej umět pochopit co nejlépe to půjde. Monolithe se na něm prezentují svěžím, otevřeným a melodickým doom metalem, jehož pojetí se k tématu výborně hodí. Ve jménu progrese a otevření se novým možnostem, zpátky ni krok. Muzika kapely sice stále klíčí z mohutných a starých doomových kořenů, ale její gró spočívá v hledání nových cestiček tento styl prozkoumat co nejvíce. A poslat jej na oběžnou dráhu.
Kosmodrom se snaží vnímat všechny aspekty vesmírného průkopnictví, ale není to jen o něm. Vydat se do vesmíru je také velké dobrodružství plné nástrah, obav a černých myšlenek. Čehož Monolithe umí využít a vedle jejich pokrokových postupů (např. moc pěkné futuristické klávesy) je to také temná stránka věci, co albem korzuje. Z doom metalu kapely je slyšet jistá oslavnost, touha a prostředky k tomu dosáhnout maxima, ale je tu i ponurost a nejistota. Vesmír ovládnout nelze, jen do něj nakročit. Kosmodrom je universální doom metal, melodická i monumentální výprava do hlubin vesmíru. Tématicky zajímavá nahrávka, o originalitě konceptu už můžeme polemizovat. Záleží, jak si ho každý vyloží, protože už dark ambientní projekt Anihila vzal kosmoprostor z té sovětské strany (album Kosmobushir, recenze ZDE). Rozdíl je v tom, že tento příběh je fiktivní vizí daleké budoucnosti a Monolithe se drží reality.

Stačí se podívat na jednotlivé názvy. Kosmodrom jako místo, odkud startují kosmické rakety. Kolosální, futuristická stavba budící respekt. A takové je i album Monolithe objímající velký prostor i svůj vlastní doom metal. Sputnik 1 byla první umělá vesmírná družice Země (1957), která celé to vesmírné dobrodružství odstartovala. Voskhod byl zase vesmírný program rozdělený do dvou částí podle pilotovaných lodí, které postupně v letech 1964 a 1965 opustily povrch Země. Kudryavka je skladba o legendární fence Lajce a Soyuz je zase známé označení řady sovětských kosmických lodí. Monolithe na desce také zmiňují některá zásadní jména sovětské kosmonautiky, jako například Vladimira Komarova nebo Alexeje Leonova. Vedle hudby jsou ke slyšení i radiové dialogy v ruštině a angličtině, a v samém závěru poslední skladby Kosmonavt přejde těžká doomová tryzna topící se v tmavém prostoru v tóny známé sovětské lidovky Kaťuša. Se Sovětským svazem na věčné časy. Na věčné kosmické časy.
Album tvoří pět dlouhých epických skladeb. Hned ta první Sputnik-1 se pohybuje na širokém území a je celkově nejmelodičtější věcí z desky. Ke slovu se dostane ženský vokál London Lawhon a skladba je vlastně takovým klasickým vokálním soubojem krásky a zvířete. Ovšem díky Monolithe velmi vkusně opečovaným, žádný patos ani vata. Pravé progresivně doomové žně ale začnou až v druhé věci jménem Voskhod. Ty klávesy jsou vyloženě lahůdka. Východní impérium se mění v impérium Monolithe, sound kapely nabývá na objemu, bere si sebou hrubost i melodii a nakládá s nimi velmi inteligentně. Příběh o Lajce v sobě zase má potřebný kus nostalgie, je citlivější a i když jím jako paprsky probíhají kosmické klávesy (fakt skvostné), ze skladby je cítit souznění s malým tvorem, který opuštěný letí na smrt. Mým favoritem alba je čtvrtá píseň Soyuz, těžká a chmurná skladba, která se postupně stane až agresivní, ale za doprovodu melodií a jemné syntetiky zase zkrotne. Ubere na rychlosti a dál káže své pokrokově doomové řemeslo. Konec alba v podobě Kosmonavt je monstrózní. Skoro půlhodinová variace na téma doom metal Monolithe v kosmoprostoru. A s tou Kaťušou na závěr. Kosmodrom je silná deska. S poutavým a chytře zkomponovaným konceptem. Jedna z nejlepších nahrávek, které v minulém roce vyšly, a nebavme se jen o doom metalu.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání
Vydáno:Listopad 2022
Žánr:prog / doom metal
Rémi Brochard - zpěv, kytara
Benoît Blin - kytara
Sylvain Bégot - kytara, klávesy, programování
Olivier Defives - baskytara
Thibault Faucher - bicí
Matthieu Marchand - klávesy
hosté:
London Lawhon - vokál (1)
Jari Lindholm - kytara (3)
1. Sputnik-1
2. Voskhod
3. Kudryavka
4. Soyuz
5. Kosmonavt

Monolithe
Okta Khora

Monolithe
Black Hole District

Monolithe
Nebula Septem

Andy Winter
Incomprehensible

Cogas
Unconscious Sons Of The Reptile God

Nierika
2π

Amorphis
Tales From The Thousand Lakes

True Black Dawn
Of Thick-Circling Shadows

First Aid Kit
Stay Gold

Satyricon
Satyricon & Munch

Thy Catafalque
Naiv
Jako další headliner MetalGate Czech Death Festu 2027 se ke Kataklysm přidávají Asphyx. Sestava posiluje též o spirituální black metal Ruïm a Švédy De...
17.11.2026Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.