Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monolithe - Nebula Septem

MonolitheNebula Septem

Sorgh19.2.2018
Zdroj: CD (# AO - 068) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Sony CDP - 790, Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Z odlehčené formy přímo do funerálního zábalu. Takový je skok od předchozí desky k současné nahrávce Nebula Septem.

Francoužští doomaři Monolithe se nám po dvou letech připomínají s novinkou, která se od předchozí řadovky Zeta Reticuli v mnohém liší. Nebula Septem sebou nese přepych vlhkých závěsů a mlhavého lezava.


Jde o promáč, kterým je příjemný, papírový digipak s nelakovaným povrchem, jenž v prstech hezky šustí. Změnila se architektura grafiky, zmizela pyramida i kruh, nahradil  je černobílý, sedmiúhelný pohled do hlubiny či vzhůru, záleží na každém, jak to vidí. Oproti minulosti přibylo skladeb, místo sáhodlouhých eposů máme co dělat se sedmi stylově přísnými kompozicemi.

 

Co je důležité, je určitě fakt, že styl doznal zásadních změn, zhutnil se a nově zúžený záběr můžeme chápat jako nerozkoukaný pohled v rozjíždějícím se roce. Asi se někde zpřísnily normy. Zaměření minulého alba je definitivně pryč a nastává čas zasmušilé konverzace mezi hrobníky. V atmosféře citelně přituhlo a zatímco funerální rubáš už na zahradě poletuje, i my se musíme převléct do vhodnější gargeroby. Příklon k pohřební tématice vyvstal jaksi automaticky, vyplynul z tradičně dobře odehraného doomu, který se dosud k problematice laků na rakve příliš nevyjadřoval. Minulé Zeta Reticuli bylo v mnohém "normálnější", klasický doom, kterému se za patama přiměřeně prášilo a stihli jsme si všimnout i lehčích, všedním rockem zavánějících vsuvek.

 


Nyní se Monolithe rozhodli ubrat na tempu, zatížit klenbu nebeskou a silně zapracovat na atmosféře. K nezaplacení se ukázali klávesové závoje vysící z okrajů skladeb jako cáry opony v opuštěném divadle. Asi šijí u stejné krejčové co My Dying Bride, protože stehy jsou si hodně podobné a i pláč se nese v podobném duchu. Žal je tak nebývale silný a důvěryhodný.

 

Košaté skladby se rozvíjí velice zvolna, bublající basa dává hutné štulce do předních řad, ale na rychlost to vliv nemá žádný. Kytarový triumvirát káže stylem neovlivnitelných monolitů, dravá, podladěná hra často zdvojených melodií vytváří melancholickou krásu vonící zdravým tlením. Kapele není možné upřít schopnost složit chytlavou a silnou melodii s efektně zvoleným rytmem, to už jsme si mohli všimnout na minulých nahrávkách. V příjemném naladění se odvíjejí motivy vzletných tónů tažených k zemi pochmurným suknem valivé pomalosti a skladby vyvolávají dojem opuštěných zahradních altánů. Kolem jen vůně orchidejí, opuštěnost a osamělý komentátor. Takový materiál se těžko tráví a nazvat krásu tím správným slovem není snadné. Ocenit je třeba i variabilitu v hlasovém rejstříku. Zejména hluboký murmur je laskomina, ale pořád by šlo jen o vhodně zvolenou polohu hrtanového umění nebýt toho, že je prokládán záštiplným škrékáním.

 

Netroufám si říct, která tvář Monolith se mi líbí víc. Na minulém Zeta Reticuli šlo o barvitě podané doomání, které jsem nebral vážně. Nyní jde o skutečně těžkou kapitolu, které její  zpomalený metabolismus naprosto věřím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 14.3.18 11:18odpovědět

Nebula Septem mě moc nebere. U minulého alba jsem toho po stránce inspirace a konstatování, že doomu nedochází dech, našel podstatně víc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky