|
|
||||||||||
Francoužští doomaři Monolithe se nám po dvou letech připomínají s novinkou, která se od předchozí řadovky Zeta Reticuli v mnohém liší. Nebula Septem sebou nese přepych vlhkých závěsů a mlhavého lezava.
Jde o promáč, kterým je příjemný, papírový digipak s nelakovaným povrchem, jenž v prstech hezky šustí. Změnila se architektura grafiky, zmizela pyramida i kruh, nahradil je černobílý, sedmiúhelný pohled do hlubiny či vzhůru, záleží na každém, jak to vidí. Oproti minulosti přibylo skladeb, místo sáhodlouhých eposů máme co dělat se sedmi stylově přísnými kompozicemi.
Co je důležité, je určitě fakt, že styl doznal zásadních změn, zhutnil se a nově zúžený záběr můžeme chápat jako nerozkoukaný pohled v rozjíždějícím se roce. Asi se někde zpřísnily normy. Zaměření minulého alba je definitivně pryč a nastává čas zasmušilé konverzace mezi hrobníky. V atmosféře citelně přituhlo a zatímco funerální rubáš už na zahradě poletuje, i my se musíme převléct do vhodnější gargeroby. Příklon k pohřební tématice vyvstal jaksi automaticky, vyplynul z tradičně dobře odehraného doomu, který se dosud k problematice laků na rakve příliš nevyjadřoval. Minulé Zeta Reticuli bylo v mnohém "normálnější", klasický doom, kterému se za patama přiměřeně prášilo a stihli jsme si všimnout i lehčích, všedním rockem zavánějících vsuvek.
Nyní se Monolithe rozhodli ubrat na tempu, zatížit klenbu nebeskou a silně zapracovat na atmosféře. K nezaplacení se ukázali klávesové závoje vysící z okrajů skladeb jako cáry opony v opuštěném divadle. Asi šijí u stejné krejčové co My Dying Bride, protože stehy jsou si hodně podobné a i pláč se nese v podobném duchu. Žal je tak nebývale silný a důvěryhodný.
Košaté skladby se rozvíjí velice zvolna, bublající basa dává hutné štulce do předních řad, ale na rychlost to vliv nemá žádný. Kytarový triumvirát káže stylem neovlivnitelných monolitů, dravá, podladěná hra často zdvojených melodií vytváří melancholickou krásu vonící zdravým tlením. Kapele není možné upřít schopnost složit chytlavou a silnou melodii s efektně zvoleným rytmem, to už jsme si mohli všimnout na minulých nahrávkách. V příjemném naladění se odvíjejí motivy vzletných tónů tažených k zemi pochmurným suknem valivé pomalosti a skladby vyvolávají dojem opuštěných zahradních altánů. Kolem jen vůně orchidejí, opuštěnost a osamělý komentátor. Takový materiál se těžko tráví a nazvat krásu tím správným slovem není snadné. Ocenit je třeba i variabilitu v hlasovém rejstříku. Zejména hluboký murmur je laskomina, ale pořád by šlo jen o vhodně zvolenou polohu hrtanového umění nebýt toho, že je prokládán záštiplným škrékáním.
Netroufám si říct, která tvář Monolith se mi líbí víc. Na minulém Zeta Reticuli šlo o barvitě podané doomání, které jsem nebral vážně. Nyní jde o skutečně těžkou kapitolu, které její zpomalený metabolismus naprosto věřím.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Victimer / 14.3.18 11:18odpovědět
Nebula Septem mě moc nebere. U minulého alba jsem toho po stránce inspirace a konstatování, že doomu nedochází dech, našel podstatně víc.
Label:Les Acteurs de l'Ombre Productions
Vydáno:Leden 2018
Žánr:doom metal
Benoît Blin - kytara
Sylvain Bégot - kytara, klávesy, programing
Olivier Defives - basa
Thibault Faucher - bicí
Rémi Brochard - zpěv, kytara
Matthieu Marchand - klávesy
host:
Sebastien Pierre - zpěv
1. Anechoic Aberration
2. Burst in the Event Horizon
3. Coil Shaped Volutions
4. Delta Scuti
5. Engineering the Rip
6. Fathom the Deep
7. Gravity Flood
Monolithe
Okta Khora
Monolithe
Zeta Reticuli
Monolithe
Kosmodrom
Slidhr
The Futile Fires of Man
Doomster Reich
The League for Mental Distillation
Arnaut Pavle
Transylvanian Glare
Queensrÿche
Queensrÿche
Atrocity
Okkult
A/Oratos
Ecclesia Gnostica
God Is An Astronaut
Helios | Erebus
Farsot
Fail·Lure
V pátek 8. listopadu vychází death metalovým legendám Massacre u Agonia Records nové album Necrolution. Komplet celé si ho můžete pustit na TOMHLE odk...
5.11.2024Dvojice kanadských kapel Miserere Luminis a Givre se představí 13.11. v pražské Modré Vopici a 14.11. v brněnském Unleaded Coffee.
2.11.2024Blind Ruler Cursed Land je projekt Willhelma Grasslicha a spojuje v sobě ethno ambient, neofolk, martial industrial a world music, což nám 23. listopa...
31.10.2024Metalová kapela Welicoruss hledá novou krev na pozici kytaristy a basáka. Pokud to pro vás zní zajímavě, pište na TENTO mail.
31.10.2024Domácí metalové duo Ánni zveřejnilo svůj nový singl, který je tematicky věnovaný islandské přírodě. Sklada se jmenuje Echoes (děkujeme) a v podobě vid...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.