|
|
||||||||||

Možná je to v tom, že Monster Magnet a Dave Wyndorf už nepatří k nejmladším, možná to taky bude v tom, že předchozí deska Last Patrol (2013) se z mého pohledu nijak zvlášť nepovedla a bylo potřeba najít nový elán. Možná to ale bylo něco úplně jiného, co posunulo novou řadovku zatím na rekordní proluku mezi dvěma deskami, která se ve výsledku vyšplhala na čtyři a půl roku. Nicméně pokud má síla novinkového alba původ právě v tomhle, za sebe říkám jednoznačně, že jsem si počkal rád. Mindfucker je totiž jízda.

Ať už se to komu líbí nebo ne, pro mě by MM měli být předobrazem kvalitně zmáknutého stoner rockového skoro mainstreamu (fakt tím nemyslím nic ošklivého), kterému nechybí drajv, který je dostatečným způsobem zábavný, přiměřeně ujetý, sem tam prošpikovaný klasickými klišé kožených kalhot, děvkami a deliriem tremens. Aktuálně vše v kontextu přísně předvídavé doby zahrané na jistotu, která plní jasně definovaná přání jasně definovaného fanouška. Iluze rebelství, ale iluze krásná, opojná a stejně tak nereálná.
Mindfucker hned zpočátku nastoluje laťku skvěle poskládaných rockových pecek s typickým Wyndorfovým hlasem, které vychází ze střízlivějšího období kapely, řekněme od Monolithic Baby! (2004) a dál. Nádech psychedelického rauše raných dob se skladbami táhne spíš jen jako stín, lehce je protahuje a halí skvělou atmosférou, než že by hrál první housle a dominoval. Nic takového. Zpomaluje se až s příchodem páté Drowning, do té doby deska šlape až překvapivě energicky a samozřejmě, jakoby Wyndorf chytl nevím už kolikátý dech a jel tak, že ho nikdo nezastaví. I’m God! řve v refrénu čtvrté skladby a řeknu vám jedno - v ten moment jsem ochoten mu to věřit. Naprosto.
Ejection symbolizuje tuhle desku jako zcela přirozeně složenou rockovou radost, u níž nemáte vůbec pocit, že by něco drhlo, něco nefungovalo nebo do sebe nezapadalo. Skvělý spád, rytmická svěžest a s prstem v nose složená přehlídka té nejlepší rockové zábavy, která i přesto není určená pro všechny, kdo jdou náhodou kolem. A nejlepší na tom je, že ani u této skladby to nekončí a hned následná, pro mě jedna z nejlepších Want Some pokračuje přesně v tomhle nevyčerpatelném duchu. Je úžasné, jak tohle album s přibývajícím časem vůbec nepolevuje a neustále baví, vynucuje si pozornost a přidává další a další výborné skladby. Marně přemýšlím, kdy se Wyndorf předvedl v takové formě.
Album poslední měsíc dva poslouchám vlastně pořád a namísto přejedení se dostavuje pravý opak - jednotlivé skladby vystupují ve zcela jasných obrysech, stávají se jednoznačně identifikovatelné, silné samy za sebe a současně tvořící kompaktní desku plnou až po okraj. Nenacházím slabá místa, protože ani zatím nezmíněný závěrečný trojlístek Brainwashed - All Day Midnight - When the Hammer Comes Down nijak neslevuje z požadavků na skvěle složené skladby.
Monster Magnet se ve výsledku představují jako stále živá a hlavně živoucí kapela, která se rozhodla netěžit z podstaty, ale raději složit a vydat výbornou desku. Tu díky jejímu obsahu nemám vůbec ambice srovnávat s historií, nezajímají mě ani diskuze nad tím, jestli raději Moster Magnet psychedeličtější nebo rock’n’rollovější. Mindfucker funguje sama o sobě, bez ohledu na čas vydání ani společenské podmínky - prostě proto, že nějak takhle má vypadat dobrá rocková deska.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Napalm Records
Vydáno:Březen 2018
Žánr:stoner / hard rock
Dave Wyndorf - zpěv, kytara
Garrett Sweeney - kytara
Phil Caivano - kytara
Chris Kosnick - baskytara
Bob Pantella - bicí
1. Rocket Freak
2. Soul
3. Mindfucker
4. I'm God
5. Drowning
6. Ejection
7. Want Some
8. Brainwashed
9. All Day Midnight
10. When The Hammer Comes Down

Monster Magnet
Mastermind

Monster Magnet
A Better Dystopia

Monster Magnet
Last Patrol

Bangladeafy
Narcopaloma

Hyenas
Deadweights

Ordh
Blind in Abyssal Realms

Necrocock
Bipolární noci

Necrophobic
Dawn of the Damned

Grayceon
IV

Root
Hell Symphony

Magnus
Acceptance of Death
Jako další headliner MetalGate Czech Death Festu 2027 se ke Kataklysm přidávají Asphyx. Sestava posiluje též o spirituální black metal Ruïm a Švédy De...
17.11.2026Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.