Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monumentum Damnati - In The Tomb Of A Forgotten King

Monumentum DamnatiIn The Tomb Of A Forgotten King

Bhut21.11.2020
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Lovecraft a klávesový death/doom je sice spojení tolikrát seprané, že na další hledání jasně zářících kontur už není ani chuti ani síly, přesto se najdou tací, kteří dokážou toto spojení uvést v patřičně důstojném duchu. Seznamte se: Monumentum Damnati - čtenáři. Čtenáři - Monumentum Damnati.

Jaké to je být zavřený v hrobce zapomenutého krále, ví nejlépe kapela Monumentum Damnati, která takto tituluje své první velké dílo, čili desku In The Tomb Of A Forgotten King. Nevím, do jaké míry skutečně čerpají ze skutečnosti být přítomen v kryptě mezi rakvemi, ale protože osobně mám takovou zkušenost, určitě bych hudební otisk takového dojmu nevmačkával v melodický doom. Doom možná ano, ale spíše by šlo o něco jiného (třeba něco jako Grave Upheaval). Nicméně vraťme se rovnýma nohama na zem a přistupme k holému faktu, že název desky je prostě žánrovou záležitostí a nevychází z nějakých činů kohokoliv z kapely. Na jednu stranu je to škoda, na tu druhou vlastně o nic nejde.

 

Monumentum Damnati staví svoji hudbu moc šikovně a jsem velmi potěšen svým podvědomím, které mi hned nastrkuje možné srovnání s náladou alb, které jsem již třeba delší čas neslyšel. Debut jednoduše vychází z jakýchsi žánrových jistot kombinace death/doom, potažmo black. Takže klávesy, tajemno, zajímavé melodie a příjemně potemnělá atmosféra. Však nejednou jsem si vzpomněl třeba na Septic Flesh v období nedostižného Sumerian Daemons, kde novicové dávají vzpomenout zejména těm pomalejším pasážím. V případě Septic Flesh pak čuchám inspiraci ještě ve starším období (Ophidian Wheel kupříkladu). Tyhle nálady té zajímavě pojaté melancholie s hrubým, skoro až úsměvným vokálem, mohou v dnešním letopočtu působit zaručeně jako trapné, či až nevkusné. Ovšem ucho pamětníka by mohlo vzít nahrávku na milost.

 

 

Propojení s blackovou scénou sleduji třeba na obale desky, neboť ten mi v prvé řadě připomenul titulku Inheritors Of Avernus, což je vlastně i jediná nahrávka Španělů Morior Ergo Sum. Podprahově tam také cítím kosmické plutí Limbonic Art (v období Moon In The Scorpio). Je to jen pocit z té nálady a atmosféry, nikoliv hudební otisk. Je to jako když srovnáváte Mansona a NIN. Na první poslech jde o hudebně vzdálené celky, ale několik styčných bodů se tam prostě vykreslí. A třeba to jsou všechno jen nějaká má vnitřní propojení, která jiní absolutně nezaznamenají a nebudou schopni vyhledat shody. Pochopím to.

 

V každém pádu jsou Monumentum Damnati velmi příjemným úkazem, který se příjemně vstřebává. Nanáší se zlehka, účinkuje pozvolna v akurátních dávkách a dozvuk se volně rozplývá do ztracena bez pocitu kocoviny. Těžko říct, zda podobná hudba osloví fanoušky, kteří neholdují klávesám a naoko vystavěné tajuplnosti, která do jisté míry může působit i uměle. Ale víte co, ono to tam sedí. Ta deska si na nic nehraje, není to žádná nafouklá pompéznost, snaha o co nejtemnější a nejzlověstnější zvuk. Je to přirozené a příjemné. Nevím, zda je to tím, že jsem kdysi měl slabost právě pro výše zmíněné kapely a nekonečné řadě jim podobných. Možná z toho ta nostalgie trochu čpí, ale pořád jde o dost samostatný materiál, který je odolný vůči šťouchancům z řad ortodoxnějších příslušníků death/doom/blackové scény.

 

Minimálně v tento moment pro toto album platí, že jde o sice žánrovou omletost, přesto však o důstojné, do jisté míry i nápadité a výživné dílo. Není to přehlídka jistot, není to ani okaté kopírování, je to volně plující melodika, která si chytne ty své. Nerve za límec každému, kdo kolem projde. Prostě se o to nesnaží a funguje především jako přívětivý balzám pro neklidné uši. Mám z toho dobrý pocit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky