Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

I když jsem si recenzí na minulou desku "Impure Speculum Replete With Eeriness" možná trochu naběhl, pokračování hudebního vývoje Morgue Son je logické a opodstatněné. Jen ty naděje v kapelu vložené dnes trošku vyprchaly a daly vynést na povrch prvky nejistoty. Ale pokračujme dál, však žádný učený z nebe nespadl a žádná kapela není stoprocentní. A už vůbec ne ta, která má snahu dostat se jinam, i za cenu jistých porodních bolestí.

Kam směřují kroky Morgue Son, se dalo vyčíst z jejich koncertů, kde se to v setlistu stále více hýbalo rockovým naturelem a metalová hlava jakoby svou kšticí už dotřepala. Nedá se říct, že by kapela na kovovou sponu, co doposud svírala jejich vyjadřování, úplně zanevřela, ale příklon k jemnější poloze je značný. Kde však hledat její pravé místo, je tak trochu problém si říct.  Definovat totiž přesnou polohu brodského rockování není úplně jednoznačné. Ono by si stačilo nakrásně vystačit s tím, že se spolu s kapelou vrátil ten pravý čas rockových dějin, kdy se vzájemně prolínal starý dobrý hard rock s atmosférou nakřáplých balad, vždy se hodící kapkou psychedelie a barové melancholie. A ono to tak ve skutečnosti snad i bude, ale vedle zřejmé snahy je "Večernice" také albem, na kterém se snoubí jistá zklamání. Máme tu před sebou sbírku osmi písní, které se snaží znít podmanivě, ale daří se jim to pouze napůl. Berou si odevšad, ale dávají míň, než by chtěly.

Krásně zpracovaný booklet a spolupráce se zaběhlým labelem Epidemie Records hovoří sympatickým dialektem, ovšem celková úloha alba v dnešním hudbou přesyceném světě působí jako zrnko na dně hrnku ranní kávy, která zakrátko zmizí ze stolu. Nechci, aby byl tento článek vnímán pouze negativně, to si ostatně Morgue Son ani nezaslouží, ale trasa, kterou musí kapela ještě ujít, je podstatně delší, než přináší současná zastávka. Do zemitě rockového kouzelnictví kapela zkrátka ještě nedospěla. Připadá mi, že změna, o které jde řeč, proběhla až moc rychle. Pocit poněkud ukvapeného a zatím nevyzrálého materiálu je upřímný a bohužel neodkladný a snaha dopídit se pravého gró desky se ztrácí kdesi mezi jednotlivými skladbami.

Na druhou stranu je pravda, že na příjemné věci není nová nahrávka úplně skoupá. Rád bych připomenul skladby "Slowmotion Lashes" nebo "Fireflies", které mi z celého alba přijdou nejpovedenější. Oproti těmto solidním momentům trochu nerozumím jediné české věci "Každý záblesk udusíš", která mi přijde výrazově prázdná. Jako důkaz skladatelské nejednoty potom krásně poslouží hned úvodní "With the Glass Of Jack", ve které aby se čert vyznal kudy vlastně chce jít. Říkat si dál, nakolik je album náladově srovnané (což až na výjimky je), brouzdat se texty a sledovat jejich sdělení mi v celkovém dojmu přijde trochu nad plán. Pocity nutnosti hledat dál zkrátka přetrvávají. "Večernice" se umí zatvářit sympaticky, ale nikdy to není pocit na dobu neurčitou. Spíš jen na pár chvil. Aktuální album Morgue Son beru jako očekávanou snahu o změnu působiště, které lze věřit její poselství, ovšem tvůrčí kostrbatost dává na vědomí, že tomu všemu dáme ještě nějaký pátek na uzrání. Nová nahrávka určitě není symbolem šlápnutí vedle, ale takovým nejistým vykročením novým směrem, jehož pravé objevování má teprve přijít.

S "Večernicí" bylo hezké se vidět, ale kdo ví, kdy se zase potkáme. Je to taková ... na jednu stranu příjemná společnice, která toho moc nenamluví, což je dobře, ale pokud ji chcete vnímat hlouběji, jste rázem zastaveni. Tohle album do hloubky moc nejde a soustředí se spíš na navození starších časů jako takových. Z nové desky si tak beru jen určité fragmenty než album jako celek, které mi zůstává obsahově vzdálené. Na-na-ná, milá "Večernice", rozlítaná, neposedná, blíž tě vidět neumím...