Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Morgul - All Dead Here

MorgulAll Dead Here

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Výlisek "All Dead Here" představuje další lekci zvráceností, kterou je třeba vtlouci do hlavy. Není to počin geniální, ale pozornost si zaslouží.

Mírně pozapomenutý norský projekt Morgul se prezentoval zatím posledním počinem na jaře roku 2005. Záměrně hned zpočátku používám termín projekt, protože se zkrátka neodvážím toto sdružení kolem multiinstrumentalisty Jacka D. Rippera nazývat regulérní kapelou. Musím přiznat, že ač věrný fanda starších titulů, tak vydání "All Dead Here ..." zcela uniklo mé pozornosti, o jeho existenci jsem prostě neměl ani potuchy, což se sice ostuda, ale na druhou stranu, kdo ví jak tehdy probíhala propagace ... Stručné přiblížení počínání Morgul od dob jeho vzniku bych charakterizoval větou, kterak se z black metalového (pravda, nijak výjmečného, ale ani tuctového) raracha, stal provokativně teatrální, symfonicky vyšinutý, na hraně kýče balancující, mazánek pro ty méně ortodoxní. Hlavní sílu hudby Morgul spatřuji právě v oné vtíravě provokující jednoduchosti, která se neustále otáčí zády a kličkuje mezi svěžími prvky avantgardy. Největší přelom tvorby projektu nastal v době vydání v pořadí třetího alba "The Horror Grandeur", kde došlo k jistému vybočení ze zaběhnutých kolejí směrem ke zmíněnému avantgardnějšímu pojetí metalu, protkaného svéráznou hororovou atmoškou (která se Morgul drží tak nějak od počátků) a v neposlední řadě úchylně příjemnou dávkou zkaženosti a perverze. Věc se má tak, že "The Horror Grandeur" lze považovat za určitý milník práce Morgul, kde se potlačovaná kvalita vylila naplno ven a tak nějak bez varování šokovala. 

 

Zastavil bych se i u předposlední desky s názvem "Sketch Of Supposed Murderer", která se v době svého vzniku jevila jako neméně zajímavá. Deska , která sice nedisponovala takovou hromadou překvapivosti jako "velkolepý horor", ale i tak skrývala pár podařených libůstek. Album se odlišovalo zejména četnějšími zvukovými pokusy. Písně dostaly větší a pravidelnější elektro rámec, strojovější rytmus a vše dotvářely únosnou mírou provokující jednoduchosti. Zdánlivé jednoduchosti.

 

http://userserve-ak.last.fm/serve/500/375159/Morgul.jpg

 

Zatím poslední, dnes recenzovaný titul "All Dead Here ..." bych označil jako volné pokračování a přirozeného následovníka "Sketch Of Supposed Murderer". Jack D. Ripper se nadále vyžívá v hororovém patosu, nepřekvapuje a neutíká ani v hudební rovině, a tak by se bez větších tlaků dalo album "All Dead Here ..." označit jako něco, co se dalo předem očekávat, ovšem také to, co si stále drží vysokou laťku svéráznosti. Ne, Morgul na této desce už nešokuje jako v minulosti, ale zas tak hrozně bych to neviděl ... Je zde nadále plno klišé, jenž se mísí a vměstnává do zvláštní dramatické hry, které vévodí samotný Lucifer, který se prochází po rozlehlém hauzu, kde zaručeně pořádně "strašá". Lucifer, který neustále mění své podoby, od démonického chlápka se zlým pohledem po komicky plastového temného igráčka s umělými rohy na hlavě. V baráku je cítit chlípný odér ze všech místností, ze kterých jen sem tam poblikává matné světélko a ze sklepa se ozývá teskný zvuk houslí, jež obsluhují špinavé pohozené panenky s vypíchnutýma očima. Tak nějak na mě "All Dead Here ..." působí. Ve skutečnosti máme co do činění s řezavým metalem ve středním tempu, z něhož čiší moderní elektronické podklady na každém kroku. Symfonické prvky na prahu jednotvárnosti se mísí s těmi avantgardnějšími a vše občas doprovodí housle, na které doopravdy hraje muž jménem Pete Johansen, vyskytující se i na minulých nahrávkách. Co se týká textové složky, myslím, že názvy songů jako "The Need To Kill" nebo "Sanctus Perversum" hovoří za vše.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky