Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Morowe - "S"

Morowe"S"

Victimer25.4.2014
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: MOROWE překračují zažitý post-blackový stín a ženou si svůj chlad před vlastní vchodové dveře, kde je jim zjevně nejlépe.

Polští nihilisté osvěžili můj zatemnělý přívod povadlé chytrosti do oblasti mozkové již před drahně léty, kdy pronesli světu laskavou větu "Piekło.Labirynty.Diabły", zasedli do podzemní putyky a poručili si cosi ohnivé vody. Tam, kde dravec z obalu hodlal svým zobanem natřepat něco černé tmy do nastražených uší, se opravdu zdálo, že tento projekt má na to, aby provětral místy zvětralou černozem a dal tak svou neotřelostí na vědomí, že tudy by to šlo. A to se bavíme o poměrně předvídatelném směru, kterým se tehdy MOROWE prezentovali. V místech, kde se zvedal ostrý vítr a nebyl čas viklat v jeho mrazivých kázáních vlastní soušku, přišel čas na drobnou avantgardní árii poznamenanou vlivem Ved Buens Ende či strojničinou načichlý rif. Celkově byla předchozí nahrávka, i přes svůj zřejmý pokus o co nejoriginálnější pojetí, tak trochu svázaná svody druhých. Dnes jsou MOROWE společně s novinkou "S" o notný kus dál. Obklopila je samota, která - zdá se - vyrostla do pevné výšky, neboť za ni není vidět. Ano, jejím autor je Nihil, říkejte mu tak právem.

 

MOROWE zkušeně využívají své přednosti, kdy dál rozvádějí snahu o vlastní pohled na to, co bylo kdysi černé jak uhel. Dnes jsou zkrátka o dost samostatnější a dokáží se více orientovat ve svém vlastním oparu, odkud začíná být příliš daleko k ostatním. Celkově se dá říci, že novinka je méně útočnější než postarší pekelné tancování nad temným labyrintem, ovšem z jeho temnoty neubrali Poláci ani uhlík. V čem je jejich novinka přímo nedostižná, je její prvotní pocit obyčejnosti, či snad pokus o spojení na první poslech nespojitelných prvků, které zacílí do hlavy jen málo průzkumných vrtů a dál se tváří tak nějak obyčejně. Pravda však leží jen kousek vedle. Dílo po určité chvíli rozkvete do těžce zapáchající podoby, kdy se jednotlivé pochody najednou zdají zcela neodkladné a důrazně si žádají další pozornosti.

 

http://1.bp.blogspot.com/-kKHbqVRTcsY/T9yyS8Gm0nI/AAAAAAAALYo/X5XKEcRKSrg/s1600/_DSC9926.jpg

 

Polákům se povedl husarský kousek. Jdou si ve svých vlastních stopách, ale jejich pohledy jsou zabořené přímo do země a netváří se přitom nadutě, abychom podlehli jejich falešné výjmečnosti. Tahle nahrávka není výjmečnou, ale velmi chytrou variací na post-black metalový odkaz, který je leckdy obnošený jako nevalný úbor dívek srocených kolem silnic. MOROWE neomračují, ale rostou a to je mnohem důležitější, než kdyby nikam nespěli. A pokud dočkáte času a necháte se vtáhnout do jejich nového pohledu dravce, budete svědky propracované těžké hmoty, která na jednu stranu rezignuje na cokoli typicky black metalového a tou druhou to dál bezmezně ctí. Temnota je věčná.

 

Je pravdou, že mé hodnocení se od minulé zastávky nikterak neliší, ale také je pravda, že tehdy byla má očekávaní pramalá a ke dnešku se dají rovnat jen těžko. MOROWE si tlačí svou podzemní káru hodně zaníceně a dali světu jedno z nejlepších alb čerpající z black metalových kalů, které je nutno vidět dnešním pohledem střízlivého misantropa třídícího své myšlenky daleko od týmových hráčů a soustavného tmelení kolektivů. Stay alone!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 26.4.14 14:55odpovědět

Ať to album poslouchám zprava nebo zleva, nemůžu mu přijít na chuť.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky