Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Morrow - The Quiet Earth

MorrowThe Quiet Earth

Symptom30.6.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: S trochou nadsázky by se dalo říct, že od dob Fall Of Efrafa se toho zas až tolik nezměnilo, no ne?

Všude tam, kde spočine Alex C. F., je vysoká pravděpodobnost, že z kolektivního podhoubí dobrého vkusu vzejde něco zajímavého, a platí to i v případě novinky The Quiet Earth od ostrovního souboru Morrow, který dominuje tamní scéně nové vlny melodického crustu. Nahrávka je to vpravdě řečeno impozantní a pro svou výpravnost a intenzitu si zaslouží obdiv i respekt za dobře odvedenou práci. Je to vítaná porce nové hudby pro znalce scény, potenciál způsobit velké divení zafunguje spíše na posluchače z jiného kmene, kteří ve svěžím zvuku a melodiích nerozpoznají pro někoho už tak trochu obehrané standardy.

 

Deska je napěchovaná kontrastním materiálem, kde si na své přijdou milovníci pomalých i rychlejších vyhrávek. Kombinaci obojího nabídne například trojka To The Fold. Rozvláčné intro natažené bezmála do poloviny skladby se jako lusknutím prstů, díky frenetické rytmice, promění ve svižný kus. S kontrasty nešetří ani spanilá třináctiminutovka Totemic. Všudypřítomný d-beat je pro mě bohužel něco s čím si příliš netykám a jakkoli líbivé kytarové téma vystavěné právě na tomto hopsavém vzorci u mě už předem ztrácí kredit. To ale nic neubírá na faktu, že skladbám takový outfit sedí výborně.

 

Akustický nástup jedničky Rejoice This Quiet Earth slibuje velkolepou jízdu, kterou od první minuty doručuje formou chytlavých riffů a neúnavných bicích. Pětka Our Right In Rest zažívá proměny od neofolkového intra à la October Falls, přes alternativu blízkou Sigur Rós, až po nepostradatelné outro s mluveným slovem. Cello, které sem tam zazní je vítaný element, ale v jinak mocném intru šesté Of Sermons And Omens To Mend bych si ten nadbytečný motiv na pozadí odpustil. Po takto rozpačitém startu se kapela rychle vzchopí a vyšvihne hned několik pasáží se silnou melodií a technicky zajímavými riffy. V závěru, kdy do toho řežou jak hluchý do vrat, je tolik energie, co by i sochy na Velikonočních ostrovech přinutila snášet malovaná vajíčka…

 

Hostů, kteří se podíleli na vokální podobě nahrávky je více než postav na Staroměstském orloji, a to pak člověk snadno ztratí přehled, kdo zrovna chrchlá do aparátu. Místo podrobného rozboru bych tuto kapitolu stručně shrnul tak, že dostanete přesně to, co očekáváte – hrubý hrdelní vokál mnoha odstínů, co dobře ladí s hudebním obsahem. Při troše cviku lze s jistou mírou tolerance identifikovat Alexův hlas a bez bližšího určení majitelky snadno určit ženský, výše položený hlas.

 

Zhodnotit novou nahrávku a přinést nějaké ty zasvěcené postřehy se mi i v závěru textu jeví jako pověstný oříšek, který je těžké rozlousknout, protože The Quiet Earth ve mně dle očekávání vzbuzuje rozporuplné pocity – neoddiskutovatelná kvalita na jedné misce vah, naproti tomu lehká podjatost vůči žánru. Zvyk je železná košile a po letech na scéně, kdy je proces tvorby do jisté míry automatizovaný nejsou inovace tak zjevné a nekompromisní, převažuje jasná představa, jaká hudba autora nejlépe reprezentuje. Tím sice trpí modernita, co by hnala žánr vpřed, sebevědomí a jistá ruka interpreta, vyztužené zkušenostmi, naopak kvetou svébytností. Nezbývá než konstatovat, že těm, pro které Morrow svou hudbu hrají, se po právu zavděčí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky