Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mortis Mutilati - The Stench of Death

Mortis MutilatiThe Stench of Death

Garmfrost8.3.2018
Zdroj: CD, mp3 / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: The Stench of Death není deskou nijak zvlášť povedenou, ale pár míst stojí za hřích nebo aspoň hříšek.

Mortis Mutilati je francouzský podzemní sólo produkt jediného člověka, říkajícího si Macabre. Tuším, že vše nasvědčuje tomu, že se mládenec (nar. 1993) ukvapuje a sází jedno album za druhým. Nemluvě o dalších x-projektech a skupinách, kde se buď sám realizoval nebo alespoň nějak spolupracoval. Myslím, že je podobná kadence škoda, protože talent mu rozhodně nechybí.

 

Letošní lednová nadílka The Stench of Death je už čtvrtou nahrávkou v pořadí a představuje Mortis Mutilati v barvách depresivního blacku. Když jsem kývl, že si tohle promo vezmu, poslechl jsem si i starší nahrávky a myslel jsem, že mě omejou. Samá vata, klišé a prázdnota. Novinka kupodivu nabízí materiál nesrovnatelně vyspělejší a zajímavější. Milovníci totálního undergroundu se mnou nebudou možná souhlasit už jen s ohledem na čistější produkci a uhlazenější postupy, než tomu bylo na starších pokusech o black metal. Jistý je ale posun na všech frontách. Už nejde o takové peklo jako v počátcích.

 

Podle mě se Macabre vytasil s nejlepšími nápady hned na úvod desky. Otevírák Nekro s funkcí intra (nebo preludia chcete-li) je necelé tři minuty dlouhé akustické pohlazení. Skvostné kytarové vyhrávky doplňují jedna druhou a střízlivý klávesový podkres s menším doprovodem ženského hlasu songu moc sluší. Jen netuším, proč se tato skladba objevila na začátku a ne na konci, kde by dávala větší smysl, protože hned následující Echoes from the Coffin vtrhne poslechem Nekro uklidněné posluchačovi mysli jako flusanec. Skladba je více méně zajímavý depresivně blackový song s hysterickými vokály i ženskými sbory. Ale absolutně nesouvisí s úvodem. Zvlášť když se během skladby objeví sypačky, je po tiché atmosféře veta.

 

mortismutilati

 

Akustické vyhrávky se pak objeví v Regards d'outre tombe a je jasné, kde jsou interpretovi zkušenosti a zručnost nejsilnější. Ano, právě akustika vytahuje celek z neohrabanosti a šedi podprůměru o kus výš. Ve zmíněné skladbě mě překvapí i basa, která většinou v rukou kytaristů stojí za pendrek a má roli jen tvrdit sound. Tady basa pod akustikou rozpohybuje amatérskou metalovou kompozici do příjemných výšin. Když se pak zapojí sóla, skladbám jakoby narostla křídla. Zároveň ukazují na prázdnotu, ztichnou-li.

 

Ke zpěvu nemám výhrady. Macabrův hlas je hodně dobrý. Umí zpívat i čistým hlasem, což nedělá často a spíš ho zakomponoval pod skřípavé skřeky. Těmi pak umí natahovat hlas do melodií i flusat jedovaté sliny.

 

Kámen úrazu je podle mě právě metalová stránka a zejména hrozná rytmika. Netuším, proč raději nevyužil nějakého hosta. Ona rytmika v blacku nemusí být kdovíjaká, nejedná-li se zrovna o Deathspell Omega, ale zdejší pokusy mi připomněly mé osobní opilé hrátky kdysi ve zkušebně na bubeníkův nástroj. Většinou to odnesly jen rozbité paličky nebo prasklý činel a pak můj ret. Hehe. Tady to odnese veřejnost, která se nechá nalákat na zajímavý obal, na kterém vidíme (asi) mrtvý pár na staré černobílé fotografii. Atmosféra z něj čiší jako z obálek od Travise Smithe.

 

 

Stopáž je nad schopnosti Mortis Mutilati. Padesát minut je standardní délka, ale The Stench of Death by prospěly nůžky a o dobrých dvacet minut desku zkrátit. S ohledem na věk interpreta bych řekl, že se ještě může vyhrát. Talent, jak jsem už napsal, mu nechybí. Ale určitě by všemu prospělo, kdyby ubral na kadenci, se kterou tvoří a počtu všeho, na čem se podílí. Na druhou stranu je to jeho věc a moje pak, budu-li to pak chtít poslouchat. The Stench of Death není deskou nijak zvlášť povedenou, ale místa, která jsem vykreslil, stojí za hřích nebo aspoň hříšek. Čas ukáže.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky