Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mother Love Bone - Shine (EP)

Mother Love BoneShine (EP)

David30.4.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Shine působí jako zajímavý hybrid mezi tehdy ještě silně podzemním grungem a rozjuchaným mainstreamem reprezentovaným natupírovanými strašidýlky se zálibou v okázalých prezentacích svých výtvorů. Mother Love Bone položili tímto EP klíčový díl skládanky, bez nějž by grunge nikdy nebyl v budoucnu schopen dorůst do tak závratných rozměrů.

Koncem roku 1987, kdy Green River již fakticky neexistovali, formují Stone Gossard, Jeff Ament, společně s bývalými členy další seattleské bandy Malfunkshun, zpěvákem Andy Woodem a bubeníkem Reganem Hagarem, jakýsi cover band Lords Of Wasteland. Tato sestava ovšem nemá příliš dlouhého trvání a již počátkem následujícího roku se za škopky objevuje Greg Gilmore (Skin Yard, Ten Minute Warning) a své místo opět zaujímá i druhý kytarista, starý známý Bruce Fairweather. Pánové si záhy mění název na Mother Love Bone a jejich krátká, leč velmi pozoruhodná jízda může začít...

Hoši na nikoho a nic nečekají a téměř okamžitě se pouští do skládání vlastního materiálu spojeného s intenzivním koncertováním, čímž si záhy vyslouží pověst jedné z nejslibnějších kapel Seattle scény. Lví podíl na stoupající oblíbenosti měl především frontman Andy Wood, jehož vzezření, barva hlasu i způsob, jakým se prezentoval při pódiových show ani v nejmenším neodpovídaly tehdejší pomyslné definici grungeového zpěváka. Andy byl rocková hvězda v pravém slova smyslu, šoumen od boha, čehož během živých vystoupení dokázal naplno využívat ve svůj prospěch, trochu Robert Plant, Marc Bolan nebo Steven Tyler, jednoduše se postavil na pódium a lidi mu zobali z ruky...

 

Mother Love Bone 1989
Díky stále sílící popularitě si Mother Love Bone všímají i lidé od PolyGram a pánově se tak stávají prvními mezi stylově spřízněnými kapelami, kteří podepisují smlouvu s major labelem. Debutové EP Shine vychází záhy na jaře 89 a jak jsem již předeslal, dává na srozuměnou, že časům undergroundových Green River nenávratně odzvonilo. Přestože určité pouto především s Rehab Doll zůstává stále zachováno, Mother Love Bone se pouštějí do mnohem komerčnějších, nebo chcete-li méně alternativních, prostor okupovaných takovými Aerosmith nebo i Guns´n´Roses s mírným přesahem směrem k tehdejší vládnoucí hair metalové scéně. Zde se naplno projevují potlačované záliby Stona Gossarda a Jeffa Amenta v hitovějších, rozmáchlejších a hravějších kompozících s převahou silných refrénů, umocněných sborovým vyřváváním. Žádné ztrápené umírání, ale v celkovém kontextu pozitivně šlapající hard rock, s vlivy, zejména stran zvukového kabátu, tehdejšího hlavního proudu, vstřebávající poslední zbytky životadárné vláhy zelené řeky. Trojice obstojně rockujcích songů Thru Fade Away, Mindshaker Meltdown, Half Ass Monkey Boy plus bonusovka Capricorn Sister si drží minimálně nadprůměrný standard a zvládá celkem bez problémů poutat posluchačovu pozornost, avšak kalibru přes osm a půl minuty trvající, grandiózní Chloe Dancer/Crown Of Thorns se nepřibližují ani na kilometr. Tato bez debaty nejsilnější píseň Mother Love Bone disponuje vskutku úžasným vnitřním nábojem, jenž ji táhne po celou dobu do stále vyšších a vyšších sfér. Především díky ní lze Shine označit jako velmi povedenou ukázku potenciálu stále rostoucí grungeové scény a jakýsi předěl v dosavadním vnímání podobných formací, tedy čistě undergroundových záležitostí lokálního významu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky