Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mournful Congregation - The Exuviae of Gods - Part I (EP)

Mournful CongregationThe Exuviae of Gods - Part I (EP)

Garmfrost7.12.2022
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: The Exuviae of Gods - Part I je dílem jemným, tichým s nejasnou nabídkou naděje…

Na přelomu podzimu a zimy přichází australští pohřebáci Mournful Congregation se svou novou nahrávkou. Respektive album vyšlo v květnu, ale já jej zaregistroval takřka o půl roku později. The Exuviae of Gods – Part I vychází označené jako EP. V případě Mournful Congregation znamená stopáž regulérní full-lenght desky. Čtyři roky nestačili k plnému vstřebání předchozí tryzny a je zde další výzva. To, že je album krátké, neznamená, že leze pod kůži o to líp. Tři skladby, tři styly doom metalu.

 

Úvodní Mountainous Shadows, Cast Through Time je v podstatě nejpříjemnější položkou nahrávky. V její společnosti strávíte takřka čtvrt hodiny. Na poměry funeralu je i docela rychlá. No, hárem do rytmu budete točit pěkně pomalu, ale na bicí úder nečekáte půl minuty. Jen čtvrt… Ne, vážně. Skladba je svižná. Je vlastně i posluchačsky přívětivá. Stačí si vzpomenout na pekla, která z kapely umí lézt. To nyní nehrozí. Oproti zbývajícím dvěma kompozicím je sice relativně tvrdá a jediná nagrowlovaná, ale náladu má otevřenou. Vznešenost atmosféry umocňují tu a tam varhany a tklivé vyhrávky sólové kytary. Pod tím vším duní záhrobní death metal.

 

Titulní instrumentálka The Exuviae of Gods čaruje uhrančivou jemností. Nad akustickými vyhrávkami a vybrnkávačkami poletují éterická sólová preludia. Jemnost není prvoplánovitá, je však všudypřítomná a pohlcující. Tiší rozvířené emoce způsobené úvodní perlou. Snesl bych však kratší stopáž. Za sedm minut se toho neděje tolik, abych zívaje nekoukal po hodinkách a nesvrběl mě prst k přeskočení na další stopu…

 

mournfulcongregation

 

Závěrečná položka alba An Epic Dream of Desire vás bude doprovázet nejdéle. Přes patnáct minut není samozřejmě na poměry Mournful Congregation nic moc. K těžkotonážnosti první skladby se ale nevracíme. An Epic Dream of Desire vyvažuje poměr mezi klasickou tváří Mournful Congregation zde zastoupenou Mountainous Shadows... a titulní skladbou. Je jemná, jsou zde elektrické kytary i akustické. Tempo je opět vražedně pomalé. Damon negrowluje, neryčí. Jen jakoby nezúčastněně recituje… Jak jde čas, nálada se zatěžkává a postupuje k čím dál větší ponurosti. Nezachází ale nijak daleko. Nedočkavého posluchače mučí očekáváním, které není pro každého jasně definovatelné. Zkrátka a dobře - úleva nebude!

 

 

Asi to bude chtít pořádně času, abych v klidu hodnotil. První dojmy byly nadšené. Druhé taky, ale postupně se mi zajídá titulní instrumentálka. První skladba geniální, druhá nebaví a třetí své mocné kouzlo prozrazuje postupně. The Exuviae of Gods - Part I je dílem jemným, tichým s nejasnou nabídkou naděje… Což u pohřebního stylu nemusí nutně být tou nejlepší zprávou... Přivoňte si ke kytici, koukněte na šedivé nebe zpoza deštníku a těšte se na noc, která tu mizernou scenérii schová pod pláštěm černých a šedých odstínů…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky