Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mudhoney - Vanishing Point

MudhoneyVanishing Point

David28.4.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Vanishing Point je dalším plnohodnotným dílkem skládanky, certifikovanou učebnicí svobodného myšlení a demonstrací účinku geniální jednoduchosti.

Sub Pop slaví a Mudhoney s ním! A když oslava, tak na plný pecky! Dvě a půl dekády, to už stojí za zmínku. Roky sice neúprosně letí, ale Mudhoney, jak se zdá, fungují naprosto v pohodě s prstem v nose mimo náš pozemský časoprostor.

 

Špína, pot, garáž a jedno velký Fuck off s jízlivým smajlíkem. To jsou oni! Stejní jako před deseti dvaceti lety. Pár vrásek navrch, ale jinak pořád při chuti. Parta chlápků, co se chce bavit a kašle na názor upocenýho pupkáče mávajícího půlmetovým doutníkem a umaštěnou smlouvou na šestimístnou cifru, nagelovanýho kašpárka v lesklý košilce s olympijským kruhem v nose nebo odrbanýho rádobybezďáka, co v každý druhý větě zachraňuje svět a přitom drandí v Merglu za špinavý prachy svýho zkorumpovanýho papínka. Vanishing Point jsou stoprocentní Mudhoney. Stejně jako The Lucky Ones, Under a Billion Suns nebo Tomorrow Hit Today… Stačí zavřít oči a vyhrábnout libovolnou desku jejich diskošky. Pokaždý to bude ono. Jednou víc grunge, podruhý garáž, jindy zhulená psychedelie. Who cares? Vanishing Point neukazuje cestu, nesnaží se rozkrývat neprostupné houštiny, koketovat s elektronikou, vážnou hudbou a bůhví čím ještě. Přívlastky jako progressive, experimental, alternative si můžete strčit tak akorát mezi drahé půlky. Víc Stooges prosím, ať to má koule! Tohle je deset kopanců přímo do terčíku během necelých pětatřiceti minut. Srdceryvné oplodňováky, ani nekonečné rozjímání nad nesmrtelností brouka tu nemá co pohledávat. Jede se na jeden zátah, na opozdilce nečekáme, tenhle vlak je napěchovanej k prasknutí.

 

 

Plná palba, absolutorium, deset z deseti to sice není ani náhodou, ostatně jako vždy. Ale co, kašlu na pitvání se v kravincích! Vanishing Point má grády, tah na bránu, jeho poslech mě pokaždý parádně nastartuje, probudí a utvrdí v myšlence, že pánové mají pořád co nabídnout. A ačkoliv nikdy nedosáhli stejných výšin jako Soundgarden nebo Alice, právě oni ani jednou neuhnuli stranou, nesklonili hřbet a drhli i v době, kdy grunge už prakticky nikoho nezajímal. Neustále věřili v sebe, svůj vlastní úsudek a nenechali si nikdy do ničeho kafrat. Vanishing Point je dalším plnohodnotným dílkem skládanky, certifikovanou učebnicí svobodného myšlení a demonstrací účinku geniální jednoduchosti. Let´s get the party started!!!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 28.4.13 11:06odpovědět

Dobrá deska. Možná postrádám trochu silnějších motivů jako na "The Lucky Ones", ale jinak pohoda. Hodnotím o kousek níž a do Práglu se těším.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky