Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mühr - Messiah

MührMessiah

Bhut17.2.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Tady lze zcela jasně hovořit o cíleném a svědomitém počínání - naprosto upřímně míněná hudba má totiž daleko větší účinek, než strojená a nafouknutá bublina.

Mühr jsou nenápadní, jsou tajemní a dělají tím čest svému žánru. Říká se mu drone a v jejich podání má co do činění s doom metalem. Mühr našli svou osobitou cestu, která sice pokukuje po slavnějších jménech, ale nijak tím nekazí vlastní obraz. V loňském roce o sobě dali vědět svou debutovou prací Messiah, která už svým zajímavým pojetím stojí za zmínku.


Stojíme na prahu hudby, která vyžaduje soustředění a oproštění se od nežádoucích vlivů. Je to prožitek, který nelze přeseknout a jít vynést odpadky. To počká, Mühr nečekají. Ačkoliv by jejich vláčné tempo mohlo působit dojmem, že vám nic neuteče, teprve při bedlivém poslechu zjistíte, že to, co se k vám line, má svůj smysl a bez jediné vteřiny by se snadno mohl roztříštit celkový dojem. Dejte si dohromady hloubku funerálních Ahab, jemnost Alcest a éteričnost Sigur Rós. Jsou to jen drobné nástřely toho, co se vám při poslechu může honit hlavou. K tomu navíc dodávám, že mrazivější a účinnější dopad desky je docílen pojetím stopáže a tracklistu – pouze jedna stopa dlouhá necelých padesát minut. Originální? Zajisté nikoliv (vzpomeňme, jaký skvost tímto způsobem vznikl; na mysli nyní mám samozřejmě Green Carnation a jejich Light Of Day, Day Of Darkness), ale bez debat účinné.

 

Mühr se sice pohybují jinde, ale na vysoce položenou laťku útočí zcela obdobně. V jistých momentech jsem si připomněl i nekonečné vesmírné cvrlikání mých oblíbených dronových mistrů Löbo, ale takového stylu se Mühr dotýkají jen okrajově. Berou si od každého žánrového kolegy jen část, upraví ji po svém a zamíchají v jeden monolit. Výsledek rozhodně nemá porodní bolesti, které některé debutové práce provázejí, tady lze zcela jasně hovořit o cíleném a svědomitém počínání. Naprosto upřímně míněná hudba má totiž daleko větší účinek, než strojená a nafouknutá bublina. „To jsme zkrátka my, stojíme si za svým zvukem, svým stylem hraní a tak to prostě je. Ber, nebo nech ležet“, tahle slova z desky vyloženě promlouvají, jak jinak lze uvěřit táhlému mučení kytar a ležérnímu bubnování? Mühr nezrychlí, když nechtějí a stejně to funguje i naopak. Pohrávají si s každým tónem, který ze svých nástrojů vyloudili tak dlouho, dokud je nepřestane bavit, okoření jej drobnou finesou, ale tak, aby následující moment nepůsobil jako schod v dlouhé chodbě. A to je ta invence, kterou můžeme obdivovat.


Možnost sednout si a na malý moment hodit za hlavu veškeré dění za dveřmi má jen málo lidí, ale snažím se tyto okamžiky oživovat taktéž. Budete-li někdy mít čas a chuť provozovat něco podobného, zkuste sáhnout po nahrávce Messiah. Jistě, nastanou momenty, kdy vám to kapela patřičně osolí a skoro vás zvedne ze židle, ale nepůjde o nic zásadního - divoké výjezdy a hřmotné zvraty rozhodně nečekejte. Tolik minimalismu, ale je to vážně síla.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 25.3.15 17:20

Enslaved byli vždycky pokrokoví, s každou novou deskou ušli notný kus cesty dál a v jejich novodobé diskografii nenajdeme dvě sobě podobná alba. Ač nová deska rozhodně není špatná a v podstatě jí nemám co vytknout, tak se stejně nemohu ubránit dojmu, že kapela našla svůj směr už na Ruun a krom jednoho výletu bokem (Vertebrae) se v podstatě drží stejné šablony a jen obměňuje ingredience. Ač jsou Ruun, Axioma, Riitiir i In Times zcela odlišné desky, jakoby Enslaved už neměli kde brát a chtěli se raději usadit tam, kde je jim momentálně dobře. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za tohle vlastně moc rád, protože mě poslední desky Enslaved moc baví a ke všem se s chutí vracím.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky