Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Myrkraverk - Nær døden

MyrkraverkNær døden

Victimer27.2.2018
Zdroj: mp3 (256 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: S Myrkraverk vážně i nevážně, špinavě i podivínsky, dlouze a s otazníky. Je to jednoduché - to špinavé je krásné, to čisté je falešné.

Dívat se do minulosti spolu Myrkraverk znamená začít listovat knihou o deseti stranách a psát tu jedenáctou. Právě tolik let soubor působí na scéně a drží se náklonnosti k black metalu. Jejich domovinou je Norsko, lyriku občas doprovodí téma severské mytologie a ústřední hudební složku taktéž. Venku jsou dvě EP a čerstvě také (oficiálně až za pár dní) první velké album Nær døden. A to je předmětem naší recenze.


Poslouchám jej v různých denních i nočních hodinách, snažím se být otevřený všemu, co album nabízí, ale nedá se říct, že bych po x posleších nabyl tolik moudrosti, abych jej uměl vzít na milost. Nær døden totiž představuje přesně ten typ nahrávky, který časem sejde z očí, sejde z mysli. Co poslech, to aspoň náznak pocitu nucení se do něj. A to není úplně správně. Přitom se zdá vše na správném místě. Šmouhy od uhláků jsou po celém těle a severské lesy ohýbá mrzký vítr z hor.


Myrkraverk hrají takový ten starý dobrý black metal, ve kterém se plive na vše ostatní, co by zavánělo novotou. Patří k tomu i folkově laděné doprovodné prvky, či rovnou celé skladby (pamatujete Isengard?). Zrovna u nich ale Odinův pomocníček držící louč Bohu na jeho cestě k jedinečnosti nedělá moc dobrou práci. Nechci být zlý, ale některá z využití a hlavně zakomponování akustických nástrojů mi nedávají na vybranou. Tahá to za uši tak mocně, že by si je člověk nejradši urval a zahodil, neb to vypadá, že už je nebude potřebovat. (I když ten špatný folk k tomu přece patří... tak jako tehdy...)

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/myrkraverk%2018.jpg


Když se však rozburácí ta rezavá rykša ala Darkthrone, padne pár nechutně chytlavých riffů, otevře se plechovka s pivem a cosi se zahuláká do tmy lesa, pak je vše v pořádku. Kdyby se tohoto trendu kapela držela také během svých marných pokusů o folk, jistě by udělala službu nejen sobě samotné. (I když ten špatný folk k tomu přece patří... tak jako tehdy...)


Můj závěrečný sumář je o něco smutnější, než by mohl být. Nær døden doplácí na svou neurčitou podstatu a dává na odiv až mnoho míst, kde si nejsem zcela jist, že album nahráli lidé s jasnými úmysly. Nær døden je o neorganizovaném severském bouchání před zraky bohů. Je to rychle vysbíraná skládka různých nápadů a servírovaná na jednom albu až pod nos. A když už jsme u nosu, pod něj mi tahle kapela příliš nejde. Oproti takovým, kteří v tom vidí to pravé zatuchlé norské zlobení, kdy se nic moc neřeší a hlavně, že je pohoda. Těm může být ve společnosti Myrkraverk dobře i přes jejich zjevné nedostatky. Já mám rád Darkthrone, což se nedá říct o Isengard a Myrkraverk pro mě také nejsou kapelou, ze které bych si měl sednout na zadek. Ono to ani nejde, vždyť to pravé kouzlo dávno vyprchalo. 


Myrkraverk jsou kapelou, která podrobuje své špinavé rytmy vlivu nordického folklóru a pár neidentifikovatelným ohavnostem, které celkově neumím pochopit, uchopit a možná ani nechci. Jsou tu věci, které si rád pustím, pak ale i takové, na které bych nejraději zapomněl... (I když ten špatný folk k tomu přece patří... tak jako tehdy...)


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky