Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jeden čas mi připadlo, že islandská zhouba polevuje. Po drtivém útoku se vynikajících, i těch průměrnějších, nahrávek začalo objevovat méně. Poslední dobou se tento jev obrací opět k lepšímu. Myrkviði jsou na scéně teprve rok a členům je kolem dvaceti let. Jsou teprve na počátku, nicméně nedaří se jim věru zle. Debutové EP Harmur není sice co do stopáže nijak ohromujícím dílem, ovšem obsahově nabízí velice slušný black metal.

Na islandských kapelách všech chutí a barev se mi líbí jejich odlišnost od zbytku světa. Black metalové kapely jsou většinou temné, mlhavé a často rozprostřené v disharmoniích. Myrkviði se od nich však liší. Zcela evidentně se nechávají inspirovat skandinávskými kapelami. Jsou více tradiční se zálibou ve druhé vlně black metalu. Texty jsem si zhruba přeložil google translatorem, takže nic moc. Jak se zdá, zaměřují se klasicky na odpor vůči náboženství, temnotu, válku… Běžná témata tehdejšího blacku. Tady klukům lehce ujíždí vlak, na druhou stranu příznivců podobných textů je stále hodně a je třeba vypíchnout jejich zdařilou podobu. Nesnaží se pouze křičet primitivní slogany s klišé hláškami. Nic proti, mám stále rád takovou tematiku, od noviců ale čekám cosi víc.

Harmur je kratičkou nahrávkou. Čtyři skladby během čtvrt hodiny chápu spíše jako ochutnávku věcí příštích, než komplexní umělecké dílo. Skladbám vévodí melodičtější forma. Jsou syrové plné blastů a tremol. Kdybych se snažil o nějaké srovnání, napadaly mě při poslechu např. první alba Immortal, určitě Sargeist nebo Horna… Pro představu jejich směřování by tohle mohlo stačit.

Skladby jsou tedy silně poznamenané melodiemi, přičemž jsou plné agresivních výpadů. Navzájem si nezavazí, souzní. Melodie jsou krvavé a řádně syrové. Kapele zatím schází zkušené aranžérské schopnosti, které by se nebály stříhat pomyslnou vatu. Často dochází k únavě materiálu. Po dramatických okamžicích nepřichází nic, co by skladbu podpořilo, ale opakuje se jeden motiv dál a dál. Nápady jsou mnohdy neohrabané, ale svým způsobem sympatické. Každý song je víceméně dobrý, ale být jich víc, velice rychle by se poslech mohl stát otravný. Líbí se mi zvuk. Každý nástroj má specifickou barvu. Kytary koušou, občas zakomponované akustické vyhrávky jsou výtečné, bicí jsou tak akorát. Krkavčák by chtělo nechat rozeznít. Abbatovské chrchlání sluší Abbathovi, ale jeho napodobitelé jsou pouze napodobitelé.

Harmur není špatným vstupem na scénu. Pánové si se svými instrumenty rozumí, baví je hrát, to je znát. Oprostit se od svých vzorů, trochu se rozparádit, obrousit hrany, a ono to půjde.