Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bože to je alb, splitek, singlů a nahrávek všeho druhu. Tuhle šílenou spoušť za sebou nechává manželské duo NADJA, které by po hudební stránce mohlo zdárně suplovat prášky na spaní. Jejich hudba totiž teče. Pomalu, plynule, do tajemných tůní bez pohybu a když už je na blízku peřej, tak nás spláchne rovnou pod hladinu, bez zbytečných kaskadérských pokusů o záchranu. Je to hypnóza, něco co nástroji přehlušuje ticho, něco co promlouvá do podvědomí. NADJA, to nejsou písně, refrény a sólující nástroje. Je to zvuk, uvedení do stavu hybernace, kdy tělo propadá útlumu a spolu s hudbou odchází do říše spánku a uměle vyvolaných obrazů.

Příjemně podivuhodná sovička brouká do tmy čtveřici příjemně podivuhodných songů, které jsou na nadprodukci projektu naprosto v pořádku a pocitově na výši. Z diskografie si hleďte vybrat, co uznáte za vhodné, projet ji celou prakticky nelze, a o to více času můžete dopřát novince "Queller". Ne, že bych NADJA nikdy nevěnoval pozornost, ale až s poslední nahrávkou jsme se tak nějak sžili, pozdravili se na potkání, poklábosili u kávy a řekli si plány na odpoledne. Jsme už kámoši.

Upoutala mě (jak jinak) atmosféra. Je to jako pozorovat děj za tlustým sklem, jako když chodíte po kraji lesa, který od města odděluje skelná báň a za ní se v šeru odehrává lesní život. Ten se snažíte zachytit a když už se zdá, že máte jasno, pointa jakoby neustále unikala, protože jednoduše není vidět, je rozmazaná. Přesto je jasné, že je děj alba uspávající, svým způsobem magický a melodicky příjemný. Zpěvem je šepot, který nám tlumočí jak probíhá noc mezi stromy nad hlavou a sám je schovaný v neprostupné hradbě zvuků. I tak jde jasně vysledovat, že kanadskému páru není lhostejné, aby jejich písně jen tak vznikaly a rázem po pár podivných tazích zase odezněly. Všechny skladby "Queller", byť se jen hemží experimenty se zvukovými možnostmi, jsou na srozumitelné a mimořádně citlivé vlně. Jsou tajuplné, jsou hluboké a jejich dopad má účinky. Když už vás nezhypnotizuje sova svým pohledem z obalu nahrávky, hudba NADJA už určitě ano.

Skladby na "Queller" jsou nastaveny na stejnou úroveň, jejich motivy se omílají do zblbnutí, ale výsledek je pozoruhodný. Pokud se ještě úvodní věc "Dark Circles" nijak moc neodváže a hledí si spíš sama sebe ve své doomově zapařené houbičkové krajině, tak dvojka "Mouths" už se nebojí přitlačit na pilu a povolit uzdu melodické fantazie. Základ ovšem zůstává stejný - je polotma, jsme v lese a jsme daleko od normálu. Pomalu se rozjíždějící "Lidérc" se najednou octne v kruté (až industriální) křeči, která jej popožene dál a nechá zase oddychnout pěkně v mechu mezi květinami. Poslední vál "Quell" je vlastně, víc než cokoli jiného, rockovka s důrazným rifem a tajným poselstvím. To jen nelze vykřičet, šepot nadále dominuje.

NADJA nahráli velmi dobré album, které pohltí, nezanechá v posluchači pocit nedůvěry a rozehraje svou zanícenou misi, kde je hlavním průvodcem rozostřený doomový zvuk. Dle mého nejlepší počin javorového páru za poslední (ehm...) měsíce. Bděte, choďte na houby, zamávejte sově a hrajte si třeba s vysílačkou. Budeme vám dobře.