Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nahum - The Gates Are Open

NahumThe Gates Are Open

Ruadek4.7.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Panasonic SA-PM15
VERDIKT: Slušná česká thrash / death metalová jízda, která je pro mne milým překvapením. Ačkoli uznávám, že kluci nehrajou nic, co by tu ještě nebylo a jejich pojetí tohoto stylu není zrozenou originalitou, je to hodně slušná práce. Ta deska mě baví, je výborně zahraná a má mnoho obstojně ostrých pasáží. A to je přesně to, o čem tento styl je - nebýt progresivní za každou cenu, ale umět dostat do lidí energii, vztek a dát tomu v textech všemu nějaký smysl. A to se tady povedlo.

Ostravští Nahum jsou tu s prvním velkým počinem v jejich hitorii. Musím zmínit ještě demo, vydané v roce 2005, z něhož pochází a je v novém zvuku vyvedená úvodní skladba Worldwide Screaming. Nahum hrají hodně energický a nabroučený death / thrash metal s příjemnými melodickými prvky. A setsakra jim to odsýpá. Už v úvodu recenze musím říci, že Nahum jsou pro mne milým překvapením, tahle deska za poslech totiž rozhodně stojí.

 

Už úvodní těžkotonážní jízda (když pomine atmosférické intro) Worldwide Screaming s výborně znějící baskytarou album slušně nakopne. Tento nástroj v rukou Hanise tvoří samostatnou dějovou linku jejich skladeb, protože nejen že podporuje rytmiku, ale dokáže do toho ještě dávat mnoho vlastních vyhrávek. Dvojí řežba kytar umí vytvořit tu správnou thrashovou sekanou, nebojí se rychlejších jízd jako zvolnění, klukům rozhodně jdou i valivé střednětempé rytmy. Na desce musím vyzdvihnout melodické linky, které Nahum zakomponovali do skladeb s nezvyklou lehkostí (na to, že je to vlastně jejich první album).

 

Nahum se dobře poslouchají, protože umějí rozvinout motiv mnoha směry. Umějí do toho dát tu správnou energii. Baskytara je slyšet tam, kde být slyšet má, kytary brousí a umí tvořit tu správnou thrashovou stěnu hluku, bicí jsou důrazné a dynamické. Pavel za mikorofnem umí svou práci na výbornou, používá hlasové efekty, slyším tu vícestopé běsnění. Milým překvapením je správně temný, řízný zpěv hostující Veronicy, jinak působící v kapele Up!Great (crossover banda též z Ostravy). Zvuk má kapela na albu přesně takový, jaký k hudně perfektně sedne. Každý nástroj je jasně čitelný, kapela si s postprodukcí zjevně vyhrála - i díky slušném intru a poslední skladbě Feel The End.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky