Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Napalm Death - Throes of Joy in the Jaws of Defeatism

Napalm DeathThroes of Joy in the Jaws of Defeatism

Michal Z7.9.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Grindující počátek alba nastavuje jeho jednoznačné vnímání, což pro celek rozhodně neplatí. Nahrávka časem vypouští mnoho zajímavostí a s hrací dobou přibývá i rozličných výrazů a stylů, které aktuálně Napalm Death bezostyšně vsunují do své hudby. Ať už to je hluková alternativa, či industriální lomoz. Na veterány hodně odvážné album.

Napalm Death mi v devadesátých letech minulého století byli s albem Harmony Corruption vstupenkou z heavy/speed/thrash metalové scény mezi ty tvrdší hudební odnože. S nimi to u mě kdysi dávno začalo. Přitvrdil jsem. S přibývajícím věkem žasnu, co ti chlápci stále dokáží ze sebe vyloudit a k jaké zběsilosti se nabudit. Být ve formě je s přibývajícím věkem stále těžší, ale z osobní zkušenosti vím, že to je jen o zdraví a hlavě. Pak jde vše, ať vám je let, kolik chce. V minulé desetiletce jsem Napalm Death rád viděl naživo a pravidelně mě odpálili svým nasazením a hlukovým bordelem, jenž nemá příliš obdob. Alba z posledních deseti patnácti let kolem mě ale povětšinou jen prošla. S Throes of Joy in the Jaws of Defeatism jsem si však dal delší dostaveníčko, nikdy nevíte, zda nebude to poslední.

 

Celá nahrávka se samovolně odpálí do nejvyšších možných rotací a Barney si může obrátit plíce naruby, aby ze sebe dostal své sdělení na patřičné vyšinuté (ne)normativní hranici. Herrera a spol. celku dodávají další punc divokosti a jasnosti v tom, co chtějí po letech stále předvádět. Jejich sekaná má nadstandartní struktury a bohatost, která z celkového veletoče postupně s dalšími poslechy vystupuje. Jsou více než rafinovaní a občas z jejich kulometné palby vylézají nečekané prvky, které zaujmou nebo pobaví dle naturelu a zkušenosti posluchače.

 

 

Úvod alba ve své první čtvrtině grinduje o sto šest, ale čím déle album poslouchám, zesiluji a zeslabuji, dostávám další a další aspekty. Výsledkem mi je, že Napalm Death jsou stále hraví jak malá děcka, i když u své hry vyvádějí jak uřvaní nevycválaní parchanti, jejichž rodiče hledí raději na dno flašky než na jejich vývoj. Tříminutová čísla jsou v jejich věku dýchatelná. Krátce trvající intenzita je v podání Napalm Death plná silných zvířecích prožitků a rozhodně nenudí jako táhnoucí se číslo plné náročných změn poloh a chaoticky trapné skládání podkladných polštářů.

 

Na těchto veteránech se mi líbí i to, že umějí vystoupit do středního tempa. Mají stále drtivou sílu jak výrazovou, tak kompoziční. Neostýchají se zkrápět melodie blackově kroužícími vyhrávkami, nesmrdí jim ani kosmické avantgardní tóniny Voivod a až netypicky melodické radovánky. Dostává se i na prog metalová odlidštěná umělecká výraziva, jako by se v jedné mantře srazili Meshuggah spolu s Gojirou. Trocha industriálního lomozu a netradičně postavených skladeb na base a bicích také přicházejí vhod a ukazují, že tito veteráni by neradi uvízli v síti monotónnosti. Nebojí se na své poměry ani alternativního přístupu, který není nepodobný sólovkám Mika Pattona nebo britské industriální scéně. Na verzi alba s bonusy naleznete i cover skladby White Kross od hlukařů Sonic Youth. Je báječná a stala se mi potřebnou. Už jen tento manévr podtrhuje odvahu a tvůrčí svobodu. Ano, až tak netradičně nám mávají Napalm Death svým albem na rozloučenou. Nahrávka na veterány vcelku dravá a patřičně rozmanitá, rozhodně nejde jen o nutné řemeslo. Mám dojem, že by mohli ještě ukovat nejednu rozmanitou pamětihodnost a prohloubit v budoucnu svůj odkaz.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky