Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nargaroth - Spectral Visions Of Mental Warfare

NargarothSpectral Visions Of Mental Warfare

Bhut22.6.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Nová deska mi do kompletní diskografie Nargaroth příliš nezapadá. Přeci jen ambient bych od Kanwulfa nikdy nečekal. Ale stalo se. Musím ovšem konstatovat, že si v tomto žánru vede bravůrně. Snivé kosmické plochy jsou zajímavým a příjemným odlehčením. Black metal na hřebík na štěstí nepověsil a tak i zde se setkáváme s klasickou porcí výborných melodií. Zajímavé, ale nikterak dokonalé album.

Kanwulf se asi zbláznil. Fandové německé kapely Nargaroth jistě sledují různé rozhovory a vyjádření frontmana Kanwulfa. Pokud jste již nové album slyšeli nejspíš tušíte na co narážím. Pro nezasvěcené mohu nastínit fakt, že Kanwulf se několikrát vyjádřil o své nelibosti v moderní technice, přístrojích apod. Svou hudbu natáčí stále stejným způsobem už od svých začátků. Ale proč to všechno vlastně říkám. Jste-li odpůrci nových trendů a děláte hudbu, asi těžko se Vám zalíbí klávesy, synťáky, samply atd. Hudba Nargaroth byla vždy syrová a držela si dál od těla experimentování s elektronikou. Ovšem nová deska Spectral Visions Of Mental Warfare hovoří zcela jinak.

Teď si asi říkáte, co to proboha (proďábla) teda natočil. Jen klid, nějaké výrazné odlišnosti a újmě v atmosféře Nargaroth se nekonají. Ale dost bylo chození kol horké kaše, takže k věci. Nová deska má vedle metalového také ve větší míře ambientní charakter. Elektronikou se to tady jen hemží. Nebýt několika blackových skladeb asi těžko by šlo o zařazení do škatulky metal. Nicméně hudba je to stále úžasná a pohlcující. Atmosféra má zvláštní charisma a umí perfektně vtáhnout. V případě, kdy slyšíme metalové pasáže shledáváme se s typickým rukopisem jména Nargaroth. Dlouhé roztahané písně s rychlou hrou kytar a pomalejších bicích. Zpěvu se zde však příliš nedočkáme, jelikož se jedná o album plné ambientních snivých ploch. To, ale také není výraznou novinkou (co se zpěvu týče). Novinkou dále nejsou některé použité samply. Například vytí vlka jsme již zajisté slyšeli na desce předchozí. To je samozřejmě čistý detail. Další kritika bude směřovat k obalu. Tento obrázek z dílny malíře Albrechta Dürera, který jej pojmenoval Melancholia I jsme již mohli vidět u jiných kapel. Kapela Haggard si tento obraz zvolila pro své prvotřídní album And Thou Shalt Trust... The Seer, dále jej využily na své desky také skupiny jako Oblivion, Stormbringer, Vrolok a třeba Aktiv Dödshjälp. Nicméně obrázek je to pěkný a ke kompozici alba Spectral Visions Of Mental Warfare i vhodný a korespondující. 

 

Nyní si dovolím přistoupit k lehkému nástinu útrob tohoto díla. Celá první píseň se nese v duchu takového preludia, intra. Zní pouze taková klávesová symfonie houslí a čela, jejichž hru v pozadí dokresluje déšť a tajuplné zvuky lesní zvěře. Druhý song pak nese metalové prvky. K blacku se sice tolik nepřiklání, kdežto v doomu se našel velice lépe. Roztáhnutá pomalá melodie, kořeněná houslemi a klávesami. Z blacku byl zachován snad jen Kanwulfův skřehot. První dávka ambientu přichází ve třetí skladbě. Z chmuru a zmaru se rázem ocitáme v čistém ničím nerušeném snění. Zavřete-li oči, nejspíš budete prolétat nekonečným vesmírem a sledovat jeho taje a děje. Následuje krátké intermezzo, víceméně shodné s titulní skladbou. Však tyto dvě písně k sobě kompozičně také patří. Druhá vlna ambientu přichází v pořadí s pátou písní Journey Through My Cosmic Cells (The Negation Of God). Tato opět instrumentální věc je něčím snad nadpřirozeným. Při poslechu se ocitáme v jiné tajemné dimenzi. Slovy těžko popsatelný, za to nádherný výlet. Opakem je šestá písnička, která už je pro Nargaroth klasická. Dlouhá, zkreslené výborné melodické riffy, a roztáhnutý blackový zpěv. Opravdu zdařilý kousek. V obdobném duchu se nese i další věc. S rozdílem, že nyní je použito výraznějších kláves k podbarvení atmosféry. Naprostý vyvrcholením skladby jsou temné těžké hluboké chorály. Lahůdka přátelé. Závěrečná skladba se navrací do ambientních vod. Hudebně je více veselejší a čerstvější. Atmosféra a nálada zůstává víceméně stejná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky