Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Natt - Natt

NattNatt

Victimer2.11.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Noční atmosférická hudba made in Norway. Nový instrumentální projekt složený ze známých person tamní scény.

Natt znamená noc a ta norská je plná lákavých i trochu podivných míst. A taky bytostí, vztáhneme-li to k obalu alba. Mimochodem povedeného. Za fungováním norského instrumentálního projektu Natt stojí skladatelská dvojice René Misje (Krakow) a Roy Ole Førland (Malignant Eternal), k nimž se při nahrávání debutového alba přidali Iver Sandøy (Enslaved) a Lord Bård. Snaha jít dál a jinam, než se nabízí v domovských formacích a taky další důkaz, jak jsou norští hudebníci vzešlí z tamní metalové scény schopní a kreativní. Tak chápu Natt já.


Jejich první práce je atmosférický (prog) rock bez vokálů, stejně jako post-rock s typickými zvukovými dálavami a své zasloužené místo si zde najde i dobrý soused post-metal a jeho riffy. Deska má plynoucí a proměnlivý děj, kdy každá ze tří skladeb alba vyznívá jinak, a tak je dobré vnímat Natt z více stran. Hudba na albu působí celkově klidnějším dojmem, ovšem je to spíš klid zdánlivý. Opředený vzletnou a vizuálně zajímavou temnotou, a taky masívnějšími a tvrdšími pasážemi. Ty v rámci svých gradací nabídnou první dvě skladby Skillevei a Appell. Obě jsou navzájem náladově jinde, ale spojuje je podobná délka a chuť se epicky nadmout a proměnit křehkost a hraní si s melodiemi v něco masitějšího. Závěrečná skladba Etterslått je kapitola sama pro sebe.

 

 

V ní se hudba Natt smrskne na strohé noční minimum, které se prosvětlí až v úplném závěru. Pojmenovat tuhle věc jako (dark) ambientní nebude naivní, trochu laciné ale ano. Sedí jí spíš nálepka minimalistická. V této skladbě kapela působí opravdu temně, rozladěně a studeně. Etterslått jen pomalu rozplétá svůj příběh, aby se neunáhlila a celou dobu si držela patřičný odstup. Vše pod pokličkou. Zrovna ona ukazuje, že debut Natt je hlavně temná nahrávka. I když místy hravá a neposedná, tak hlavně temná. Ono to k té severské nátuře a kultuře prostě patří. A i tady je ten neklid doveden až do hřmící podoby pomalých riffů. Smyčce na sebe pomalu ale jistě nabalí hutnost kytar a na konci v protínajících se zvucích jako bych zaslechl i vokál, jakési úpěnlivé volání. Nakonec ale musím konstatovat, že zpěv hudbě Natt nijak neschází. Dokázal bych si ho představit, ale zatím tu není. Natt hrají svou barevnou tmu i bez něj.


A přes všechny atmosférické a výpravné chvilky se pořád drží při zemi. Nic okázalého jejich hudba není. Navozen je chladivý, lehce odměřený pocit temného prostředí, který je postupně odhalován a stává se přístupnějším, ale nikdy se nedozvíme víc, natož všechno. Tři dlouhé kompozice vyprávějí své příběhy, aniž by musely zásadně experimentovat. Spíš jde o přirozenost a nenucenost zachycenou do delších skladeb. Kytarové melodie a riffy doprovázejí atmosférická i analogová syntetika, naprogramované smyčce a další zvuky způsobilé pro noční vidění hudby. I přes odlišnosti jednotlivých skladeb působí album velmi soudržně a dělá čest svému jménu. Tohle je noc, kterou je dobré si prožít. K desce jsem se neustále vracel a pak ji zase odkládal, protože na ni nebylo to správné rozpoložení, ale nakonec jsem nezaváhal. I při vší původní zakřiknutosti je to velmi dobrá a zajímavá paleta nálad vedená napříč styly.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky