Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nattehimmel - Mourningstar

NattehimmelMourningstar

Garmfrost2.5.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Kdysi mocní páni avantgardní a progresivní evoluce unaveně oprašují blackové kořeny, ale výsledek je bez chuti a zápachu...

Byla kdysi dávno jedna velevýznamná kapela jménem In the Woods... Tato legenda se částečně transformovala do dalšího zajímavého seskupení Green Carnation. Tam to nedopadlo, vše ovládl Tchort a bratři Botteriovi se odporoučeli. Po comebacku In the Woods... se oba pánové podepsali pod první návratovou desku Pure a poté odešli znovu. In the Woods… šli cestou snazší a lákavější. Botteriovci zkusili rozjet progresivně doomovou partu Strange New Dawn, s níž mnoho povyku nezpůsobili, a tak zkusili spolu s parťákem ze SND S. Rothem, nezmarem a rovněž spoluhráčem z In the Woods… Jamesem Fogartym, alias Mr.Fogem založit novou kapelu. Přibrali kytaristu Davida Cartera (ex-Baalberith) a rozjeli Nattehimmel.

 

nattehimmel

 

Nattehimmel nese všechny znaky prvního působiště. V podstatě se jedná o pokračování In the Woods…, kteří tuto podobu psychedelického blacku dávno opustili. Do dob Omnio či Strange in Stereo se pánové nevrací. Bohužel už takové divočině neholdují. Spíše bych debut Mourningstar historicky zasadil někam k desce Pure. Nebo před ní. 

 

Tempo nahrávky je valivé, takřka doomové. Pan Fogarty zpívá svým typickým barytonem, který prostřídává decentními screamy. Album působí věrohodně, zvukově i hráčsky silně. Nicméně jako celek působí, jak to říct… Unaveně. Fádní melodie spíš nudí, než by lákaly k nadšeným poslechům. Členové Nattehimmel svěřili Mourningstar nizozemskému labelu Hammerheart Records, který kdysi vydal In the Woods… kompilaci prvních dem A Return to the Isle of Men. Pomyslný můstek ve mně probudil myšlenku, že si pánové zavýletují do prenatální historie a obšťastní nás syrovým blackem. Kapela se tak prezentuje, věnuje se okultismu, vesmíru a temnotě. Nicméně hrany jsou léty ohoblovány a ničemu nepomůžou jak zmíněné screamy, tak syrovější ladění kytar. Mr. Fog se ve svých projektech blacku blíží daleko věrohodněji, než se mu to daří ve společném úsilí se stárnoucími bratry, kterým to více slušelo na progresivně experimentální vlně.

 

 

Líbí se mi slušivý front cover s andělem smrťákem hozený do černobílé fazóny. Rozumná stopáž dělá album poslouchatelné bez výraznějších problémů. Skladby jsou vyrovnané, celek funguje docela v klidu. Jen mu chybí nějaké vzrušení. Nemá ostny, ani není výzvou. Není moderní, ale ani dostatečně old-school, aby zadrnkal na nostalgickou strunu. To přímočařejší a jemnější In the Woods…, kde vládne dávný kumpán většiny z osazenstva Nattehimmel - Anders Kobro, mi v současné době sedí daleko víc. Není co kritizovat, ale ani chválit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 3.5.23 8:03odpovědět

Nemastné, neslané, člověk to poslechne a v podstatě to v něm nic nezanechá. Čekal jsem určitě víc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky