Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nattehimmel - Mourningstar

NattehimmelMourningstar

Garmfrost2.5.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Kdysi mocní páni avantgardní a progresivní evoluce unaveně oprašují blackové kořeny, ale výsledek je bez chuti a zápachu...

Byla kdysi dávno jedna velevýznamná kapela jménem In the Woods... Tato legenda se částečně transformovala do dalšího zajímavého seskupení Green Carnation. Tam to nedopadlo, vše ovládl Tchort a bratři Botteriovi se odporoučeli. Po comebacku In the Woods... se oba pánové podepsali pod první návratovou desku Pure a poté odešli znovu. In the Woods… šli cestou snazší a lákavější. Botteriovci zkusili rozjet progresivně doomovou partu Strange New Dawn, s níž mnoho povyku nezpůsobili, a tak zkusili spolu s parťákem ze SND S. Rothem, nezmarem a rovněž spoluhráčem z In the Woods… Jamesem Fogartym, alias Mr.Fogem založit novou kapelu. Přibrali kytaristu Davida Cartera (ex-Baalberith) a rozjeli Nattehimmel.

 

nattehimmel

 

Nattehimmel nese všechny znaky prvního působiště. V podstatě se jedná o pokračování In the Woods…, kteří tuto podobu psychedelického blacku dávno opustili. Do dob Omnio či Strange in Stereo se pánové nevrací. Bohužel už takové divočině neholdují. Spíše bych debut Mourningstar historicky zasadil někam k desce Pure. Nebo před ní. 

 

Tempo nahrávky je valivé, takřka doomové. Pan Fogarty zpívá svým typickým barytonem, který prostřídává decentními screamy. Album působí věrohodně, zvukově i hráčsky silně. Nicméně jako celek působí, jak to říct… Unaveně. Fádní melodie spíš nudí, než by lákaly k nadšeným poslechům. Členové Nattehimmel svěřili Mourningstar nizozemskému labelu Hammerheart Records, který kdysi vydal In the Woods… kompilaci prvních dem A Return to the Isle of Men. Pomyslný můstek ve mně probudil myšlenku, že si pánové zavýletují do prenatální historie a obšťastní nás syrovým blackem. Kapela se tak prezentuje, věnuje se okultismu, vesmíru a temnotě. Nicméně hrany jsou léty ohoblovány a ničemu nepomůžou jak zmíněné screamy, tak syrovější ladění kytar. Mr. Fog se ve svých projektech blacku blíží daleko věrohodněji, než se mu to daří ve společném úsilí se stárnoucími bratry, kterým to více slušelo na progresivně experimentální vlně.

 

 

Líbí se mi slušivý front cover s andělem smrťákem hozený do černobílé fazóny. Rozumná stopáž dělá album poslouchatelné bez výraznějších problémů. Skladby jsou vyrovnané, celek funguje docela v klidu. Jen mu chybí nějaké vzrušení. Nemá ostny, ani není výzvou. Není moderní, ale ani dostatečně old-school, aby zadrnkal na nostalgickou strunu. To přímočařejší a jemnější In the Woods…, kde vládne dávný kumpán většiny z osazenstva Nattehimmel - Anders Kobro, mi v současné době sedí daleko víc. Není co kritizovat, ale ani chválit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 3.5.23 8:03odpovědět

Nemastné, neslané, člověk to poslechne a v podstatě to v něm nic nezanechá. Čekal jsem určitě víc.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky