Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Byla kdysi dávno jedna velevýznamná kapela jménem In the Woods... Tato legenda se částečně transformovala do dalšího zajímavého seskupení Green Carnation. Tam to nedopadlo, vše ovládl Tchort a bratři Botteriovi se odporoučeli. Po comebacku In the Woods... se oba pánové podepsali pod první návratovou desku Pure a poté odešli znovu. In the Woods… šli cestou snazší a lákavější. Botteriovci zkusili rozjet progresivně doomovou partu Strange New Dawn, s níž mnoho povyku nezpůsobili, a tak zkusili spolu s parťákem ze SND S. Rothem, nezmarem a rovněž spoluhráčem z In the Woods… Jamesem Fogartym, alias Mr.Fogem založit novou kapelu. Přibrali kytaristu Davida Cartera (ex-Baalberith) a rozjeli Nattehimmel.

Nattehimmel nese všechny znaky prvního působiště. V podstatě se jedná o pokračování In the Woods…, kteří tuto podobu psychedelického blacku dávno opustili. Do dob Omnio či Strange in Stereo se pánové nevrací. Bohužel už takové divočině neholdují. Spíše bych debut Mourningstar historicky zasadil někam k desce Pure. Nebo před ní. 

Tempo nahrávky je valivé, takřka doomové. Pan Fogarty zpívá svým typickým barytonem, který prostřídává decentními screamy. Album působí věrohodně, zvukově i hráčsky silně. Nicméně jako celek působí, jak to říct… Unaveně. Fádní melodie spíš nudí, než by lákaly k nadšeným poslechům. Členové Nattehimmel svěřili Mourningstar nizozemskému labelu Hammerheart Records, který kdysi vydal In the Woods… kompilaci prvních dem A Return to the Isle of Men. Pomyslný můstek ve mně probudil myšlenku, že si pánové zavýletují do prenatální historie a obšťastní nás syrovým blackem. Kapela se tak prezentuje, věnuje se okultismu, vesmíru a temnotě. Nicméně hrany jsou léty ohoblovány a ničemu nepomůžou jak zmíněné screamy, tak syrovější ladění kytar. Mr. Fog se ve svých projektech blacku blíží daleko věrohodněji, než se mu to daří ve společném úsilí se stárnoucími bratry, kterým to více slušelo na progresivně experimentální vlně.

Líbí se mi slušivý front cover s andělem smrťákem hozený do černobílé fazóny. Rozumná stopáž dělá album poslouchatelné bez výraznějších problémů. Skladby jsou vyrovnané, celek funguje docela v klidu. Jen mu chybí nějaké vzrušení. Nemá ostny, ani není výzvou. Není moderní, ale ani dostatečně old-school, aby zadrnkal na nostalgickou strunu. To přímočařejší a jemnější In the Woods…, kde vládne dávný kumpán většiny z osazenstva Nattehimmel - Anders Kobro, mi v současné době sedí daleko víc. Není co kritizovat, ale ani chválit.