Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nukleární věrozvěsti nového řádu absolutní rovnosti, chaosu a blaha Naurrakar vypustili do světa tlejícího nový projektil, který ač formátu drobného, překvapí svou třaskavostí a radiačním dosahem. Je to malé velké EP Dopisy o zle, které vychází po cca třech letech od posledního velkého díla Uranfaust. Plutoniem živené těleso sepsalo dohromady šest nových hlavic, které hodlají aktuálně testovat na lidech, jelikož laboratorní práce nevykazují pro potřeby kapely toliko kýžených výsledků. Já si jen šťouchnu klackem do toho, že nahrávka vyšla pouze digitálně (bandcamp) a její fyzické hmotné ztvárnění dosud není k mání. Pevně věřím, že se to otočí a ípko vyjde poctivě na CD, abych jej mohl taky poctivě zasadit do police. Musí to tak být.

Výše uvádím, že tu je šest nových skladeb, jenže s tou šestou je to takové půl na půl. Je to totiž coververze a její přítomnost zde mi činí obzvláště obskurní radost, neboť došlo k předělávce mojí nejoblíbenější skladby ansámblu Pražský Výběr. Pod titulem N-ě-b-a-r-H se ukrývá svérázný, patřičně vyšinutý a osvícený cover songu Hrabě X. Pravda je taková, že tahle verze je správně poťouchlá, vtipná, avšak nikterak nepolevující na váze a majestátu původního opusu. Dokonce se mi líbí, že pánové do jisté pasáže našroubovali i fragment skladby Snaživec. Výsledná coververze je náležitě rozbitá, rozverná a potřeštěná. Miluju tuhle verzi, stejně jako stesk.

Ostatní skladby pokračují v učení, které po sobě zanechal slovutný Uranfaust a to se vším, co k tomu patří. Takže tu máme ostrý black metal se svérázným stylem, bodavý zvuk a lyrickou souhru vážnosti a vtipu. Vše v příjemném vyvážení a symbioze, aby člověk z té taškařice neměl dojem trapnosti. Ale onen humor je tu ukryt tak nějak chytře, aby nerušil a nerozkližoval monstrózní konstrukci skladeb. Kupříkladu mi přijde fakt šik zvolat v black metalovém songu „Zaplať pánbu“. To se prostě počítá. Burácení ve svižném duchu jde kapele pěkně od ruky a když to soustředění dovolí – je určitě obohacující zaměřit se na kytary. Bude to trochu dřina, protože sound je výrazně neomalený a zkreslený a taky proto, že zpěv na sebe strhává opravdu hodně pozornosti. Asi za to mohou především české texty, protože stejně hovořícímu člověku prostě přijde líbezné jejich odposlouchávání. Ale, jak říkám, ty kytary jsou radost. Aby ne, když má kapela opravdu zdatné útočníky těchto zbraní. Nechybí zdravá dávka sataňizmu a znalci možná odhalí odkaz na enochiánské klíče, nebo intro alba Zjevení od Root. Poslechněte a schválně jestli najdete moment, který mám na mysli, ale dbejte pozornosti šibalské úpravy k aktuálnímu vnímání. No nechci se tu zamotávat sám do svých jinotajů. Prostě mě to baví po všech směrech todlencto. 

Samozřejmě, že můžeme truchlit nad krátkometrážností, ale lepší vyplnit čekání na velkou desku malým, a přesto dostatečně výživným dílkem, které je navíc ozdobeno nějakou tou anomálií (v tomto případě coverem), než se soužit a žadonit velkého třesku. Moje dcera již sepsala několik dopisů Ježíškovi a poctivě je ukládá za okno, hodlám ji následovat a napsat mu rovněž, aby Dopisy o zle vydal na CD. Snad mě ten nazaretský rodák pochopí.