Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nāv - Trpte

NāvTrpte

Sorgh28.11.2023
Zdroj: LP (MGR-24394), CD (MGR 24-393) - promo od vydavatele, Bandcamp
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, Audio Technica AT - LPW40WN
VERDIKT: Když v roce 2019 vyšlo album Smrtci, bylo jasné, že Nāv hodlají v následujících letech aktivně burácet do tunelů domácího podzemí.

Black metal zažívá dobré časy, aspoň já jsem s domácí produkcí spokojen. Nehledím na množství, ale na kvalitu. Jak je vidět, je jedno, jestli je u kormidla země Pepa nebo Vendelín, jestli se otepluje a místo bílého vína se začne víc dařit tomu karmínovému. Chlastat se bude pořád a rachot v hudebních kanálech taky neustane. Nāv jsou jedním z mnoha důkazů, že kapely vznikají a tvoří nehledě na jakoukoliv krizi, což je příjemné vědět, zejména v časech podporovaného neklidu a strachu. Co na tom, že žijeme v jedné z nejstabilnějších epoch a v převažujícím blahobytu.

 

Ten, kdo si nesedí na uších, určitě o kapele slyšel. Já bych pro co nejjednodušší popis jejich tvorby použil název jejich předchozího alba, které sedí jako šablona. Arcizlo. Přečíst si o něm můžete v naší starší recenzi kolegy Lomikara tady. Každý hned slyší, že s Nāv není prostor o čemkoliv vyjednávat, tady se musí srazit paty a poslouchat. Jejich choré vize jsou nahulaté, bez staniolového župánku a posluchači dávají přímý direkt.


Zvuk kapely se  časem příliš neliší, drží si svoji špinavou pověst a dal by se přirovnat ke kanálu Gorgoroth. Pro black metal žádný problém. Co zůstává stejné, je i názvový minimalismus. Nové album stejně jako to předešlé k posluchači promlouvá svým českým, sympaticky velmi jednoduchým názvem. Smrtci, Arcizlo, Trpte. Člověk neznalý souvislostí by mohl zakolísat, avšak já současný povel Trpte chápu jako pokyn k tomu, abychom si tuto sbírku prožili skrz zvukové martyrium a prokousali se k jeho jádru za určitou cenu. Aby ten poslech nebyl zadarmo. Je to cesta nehostinnou krajinou plnou rychlých sekvencí, kde se potácejí mátohy v černém, šklebí se na sebe navzájem a bez obav hrozí nahoru, protože ví, že tam nikdo není. Melodismus nemá na růžích ustláno, kapela se soustředí na hrubé drhnutí instrumentů a času zbývá tak akorát na jednoduché popěvky. Ze zachmuřených tenat alba se vyčlenuje výborná skladba Vukojebina mající efekt hraničící s osudovostí. Angažmá Veroniky z Kalle či Nod Nod, která do ní vstoupila jako víla do lesa, přineslo její podivný, něžný a skoro vzlykavý zpěv znamenající trefu do středu terče sterility. A ukazuje se zde, že i hlavní kapelní hrdlo dokáže znít civilně. Je to výjimka potvrzující dominanci murmuru. Při vzteklém štěkání a prajednoduché melodii ve Vanitas doslova slyším přísahu na základní pravidla a neměnné zákonitosti, že méně může být setsakra hodně a vyvolaný dojem lehce přesáhne očekávání.

 

 

Kouzlo desky se neukázalo hned. Chvíli trvalo, než jsem mu podlehnul a uvědomil si, že tento tvrdý black metal nenabídne nic víc než nesmiřitelný tlak, jednoduchost a přesto silný zážitek. Bylo to jako s pohledem na obal, kdy jsem šklebící se skulpturu na první pohled neviděl. Je moc dobře, že kapela mluví srozumitelným hudebním jazykem. Skladby se drží jasného zadání a každá hlásá zlo. Posluchač se nehoupe na nejasném rozhraní melodické přístupnosti a tvrdého odmítání. Ojedinělé akustické brnkání je právě tou pozitivní špetkou v kotli pálivého guláše. Takto tomu rozumím, takto osamoceně trpím. 
 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Hrobník / 28.11.23 9:45odpovědět

Verdikt = závěrečné či celkové zhodnocení desky.

Echoes / 29.11.23 6:25odpovědět

Souhlas, polepšíme se.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky