Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nāv - Trpte

NāvTrpte

Sorgh28.11.2023
Zdroj: LP (MGR-24394), CD (MGR 24-393) - promo od vydavatele, Bandcamp
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, Audio Technica AT - LPW40WN
VERDIKT: Když v roce 2019 vyšlo album Smrtci, bylo jasné, že Nāv hodlají v následujících letech aktivně burácet do tunelů domácího podzemí.

Black metal zažívá dobré časy, aspoň já jsem s domácí produkcí spokojen. Nehledím na množství, ale na kvalitu. Jak je vidět, je jedno, jestli je u kormidla země Pepa nebo Vendelín, jestli se otepluje a místo bílého vína se začne víc dařit tomu karmínovému. Chlastat se bude pořád a rachot v hudebních kanálech taky neustane. Nāv jsou jedním z mnoha důkazů, že kapely vznikají a tvoří nehledě na jakoukoliv krizi, což je příjemné vědět, zejména v časech podporovaného neklidu a strachu. Co na tom, že žijeme v jedné z nejstabilnějších epoch a v převažujícím blahobytu.

 

Ten, kdo si nesedí na uších, určitě o kapele slyšel. Já bych pro co nejjednodušší popis jejich tvorby použil název jejich předchozího alba, které sedí jako šablona. Arcizlo. Přečíst si o něm můžete v naší starší recenzi kolegy Lomikara tady. Každý hned slyší, že s Nāv není prostor o čemkoliv vyjednávat, tady se musí srazit paty a poslouchat. Jejich choré vize jsou nahulaté, bez staniolového župánku a posluchači dávají přímý direkt.


Zvuk kapely se  časem příliš neliší, drží si svoji špinavou pověst a dal by se přirovnat ke kanálu Gorgoroth. Pro black metal žádný problém. Co zůstává stejné, je i názvový minimalismus. Nové album stejně jako to předešlé k posluchači promlouvá svým českým, sympaticky velmi jednoduchým názvem. Smrtci, Arcizlo, Trpte. Člověk neznalý souvislostí by mohl zakolísat, avšak já současný povel Trpte chápu jako pokyn k tomu, abychom si tuto sbírku prožili skrz zvukové martyrium a prokousali se k jeho jádru za určitou cenu. Aby ten poslech nebyl zadarmo. Je to cesta nehostinnou krajinou plnou rychlých sekvencí, kde se potácejí mátohy v černém, šklebí se na sebe navzájem a bez obav hrozí nahoru, protože ví, že tam nikdo není. Melodismus nemá na růžích ustláno, kapela se soustředí na hrubé drhnutí instrumentů a času zbývá tak akorát na jednoduché popěvky. Ze zachmuřených tenat alba se vyčlenuje výborná skladba Vukojebina mající efekt hraničící s osudovostí. Angažmá Veroniky z Kalle či Nod Nod, která do ní vstoupila jako víla do lesa, přineslo její podivný, něžný a skoro vzlykavý zpěv znamenající trefu do středu terče sterility. A ukazuje se zde, že i hlavní kapelní hrdlo dokáže znít civilně. Je to výjimka potvrzující dominanci murmuru. Při vzteklém štěkání a prajednoduché melodii ve Vanitas doslova slyším přísahu na základní pravidla a neměnné zákonitosti, že méně může být setsakra hodně a vyvolaný dojem lehce přesáhne očekávání.

 

 

Kouzlo desky se neukázalo hned. Chvíli trvalo, než jsem mu podlehnul a uvědomil si, že tento tvrdý black metal nenabídne nic víc než nesmiřitelný tlak, jednoduchost a přesto silný zážitek. Bylo to jako s pohledem na obal, kdy jsem šklebící se skulpturu na první pohled neviděl. Je moc dobře, že kapela mluví srozumitelným hudebním jazykem. Skladby se drží jasného zadání a každá hlásá zlo. Posluchač se nehoupe na nejasném rozhraní melodické přístupnosti a tvrdého odmítání. Ojedinělé akustické brnkání je právě tou pozitivní špetkou v kotli pálivého guláše. Takto tomu rozumím, takto osamoceně trpím. 
 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Hrobník / 28.11.23 9:45odpovědět

Verdikt = závěrečné či celkové zhodnocení desky.

Echoes / 29.11.23 6:25odpovědět

Souhlas, polepšíme se.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky