Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to přesně rok, co nás překvapilo debutní album řecké kapley Naxatras (psali jsme o něm zde) a teď je tu dvojka, která se i takto jednoduše jmenuje. Prostě II. Její původ je na první pohled lehce uhádnutelný, a to díky známé masce na obalu, která teď nepřipomíná indiánskou malbu, ale složité souhvězdí na pozadí temné planety. Hudební cesta zcela volně pokračuje tam, kde debut skončil.

Pro úplnost informací je potřeba zmínit EPíčko s velmi hezkým obalem, které kapela vydala zároveň s II. Jsou na něm dvě skladby a ani jedna z nich se nemusí za svoji existenci stydět.

Dvojka je taková, jakou jsem si představoval, tedy že podstata skladeb zůstává v převážně instrumentálním provedení, kdy zpěv je jen jakýmsi vedlejším činitelem. Hudba vypráví sama hlasem beze slov, je otevřenou knihou plnou příběhů, které si může každý tvořit po svém. Osloví to především hloubavé typy, kteří ocení klid a spontánní odvíjení motouzu času. Spěch se stává neznámým pojmem, což je hodně lákavé. Čas strávený v oparu kouzelných a přístupných melodií je mimo exaktní popis. Kapela dává znít jak akustickým, tak elektrikou nabitým nástrojům, nevyhýbá se efektorům, které jim dodávají snovou, psychedelickou tvář, měnící denní světlo do podivných odstínů. Vzniklá spojení tvoří vlnitou krajinu melodií kříženou svižnými riffy. Do této otrhané krásy vstupuje bez zbytečného dunění hezky čitelná basa. Nahrávka má přirozený, velice živočišný a poctivý zvuk.

S postupujícím poslechem se ale do produkce vkrádá určitý stereotyp a nedostatek podnětů. Naxatras  jedou v nastaveném, dlouho dopředu vypočítaném kurzu a naděje, že se dočkáme nějakého vzrušení, zvolna hyne. To je prostě fakt a specifikum jejich tvorby. Hudba, než by nabízela předepsaný příběh, představuje podmalbu k vlastním myšlenkám, živočišnou kulisu k životům, které si teprve musíme vysnít. To může být těžko skousnutelný problém, jen tak se sžít s plynoucí řekou, která má hladké dno a do toho vložit kus sebe.

Jednou z krásných věcí, které by měl ocenit každý opravdový fajnšmekr, je fakt, že při poslechu těchto desek si můžeme užívat přirozený zvuk nástrojů a živě natočené album. II se stejně jako její předchůdce nahrávala naživo pomocí analogových strojů a jestli to nejde poznat, ať mě hrom bací. Nahrávku charakterizuje nádherně výrazný a přirozený zvuk bicích, jasný a pronikavý cinkot činelů a dutý zvuk hrnců. Živý rytmus narušuje prostor vedle stejně pronikavých tónů strun. Žádná falešná echa, žádný nepatřičný zvuk, jen zmiňovaný psychedelický oblak.

Z řady šesti zemitých skladeb zahraných v základním obsazení nástrojů vybočuje závěrečná Evening Star, ve které má hlavní slovo saxofon. Podivný, zahloubaný jazz uzavírá předchozí rozmařilé snění. Zvolna doznívá, přechází v monotónní hluk a vymizí. A tím taky končí druhý díl putování se sluncem v zádech.