Recenze: Neath - The Small Untruths

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

NeathThe Small Untruths

Sarapis22.2.2010

Zdroj: mp3

Posloucháno na: mp3 player Philips + AKG K44

VERDIKT: Celkově na mě nahrávka působí temněji a intimněji než debutové album. ´Neath se vyvíjejí směrem vstříc progresi a hlubší náladotvornosti, což soudě dle stoupající kvality přibývajích alb v jejich diskografii lze považovat za správnou volbu.

Už je to nějaký ten pátek, co se u nás na serveru objevila recenze na debut kapely ´Neath „The Spider´s Sleep“. Už v té době měla tato australská naděje na kontě druhé album „The Small Untruths“, které vyšlo hned rok po prvotině. Debutový počin naznačil, že v kapele dřímá velký potenciál a druhá deska měla její kvality a ambice potvrdit. Jestli se to nakonec podařilo, to se dozvíte z následujících řádků…

„The Small Untruths“ je v některých aspektech odlišný od svého předchůdce, ale základní poznávací znaky a přednosti zůstávají stejné. ´Neath si se stále stejnou lehkostí zahrávají s náladami, střídají zatěžkané pasáže se vzletnými, jako by to byla nejjednodušší činnost na světě, přinášejí neotřelé kytarové nápady v harmonickém souladu s klávesami a zároveň po očku pokukují, jak pracují světové progresivní veličiny jako Alchemist, Opeth apod.. Výrazové prvky hudby ´Neath jsou ale oproti minulosti poněkud jinak uspořádané. Předně role kláves je tentokrát mnohem významnější než na debutu. Zvukově jsou v popředí a aranžérsky a kompozičně vyplňují více prostoru na úkor kytar. Ty neztratily nic ze své důležitosti, ale jejich úloha je zde méně nápadná. Tim Dowdle si více pohrál s kytarovými efekty a na desce využil širší rejstřík zvuků, které se zejména v pozadí těší zajímavým výsledkům. Poměrně velký prostor dostala akustická kytara, kterou uslyšíte v každé skladbě, většinou v uklidněných pasážích jako protipól agresivnějším momentům a v několika případech i jako podkres elektrické kytaře. Co se týče vokálu, tak ten je variabilnější a jistější než dříve, což platí zejména u čistého zpěvu, s kterým to na „The Spider´s Sleep“ někdy nebylo úplně stoprocentně v pořádku. Boyd Potts se navíc se svým hlasem místy vydává na mise do nových dimenzí a poloh, z nichž se vrací převážně jako úspěšný badatel.

Na ploše necelých 40ti minut ´Neath opět vměstnali menší počet delších skladeb (tentokrát šest). Zdá se, že jim tento režim plně vyhovuje a já jako posluchač si také rozhodně nemůžu stěžovat. Deska není zbytečně roztažená a nápady rozředěné. To stejné platí o jednotlivých skladbách, byť se většina vyznačuje nadstandardní stopáží a vesměs se v průběhu alba nikam nespěchá. ´Neath trochu ubrali na rychlosti a metalové agresivitě, ale na jejich hudbě to negativní dopad naštěstí nemá. Stejně jako střídání nálad je pro toto album i pro tvorbu této kapely typické střídání temp a rytmů, takže skladby jsou dostatečně barvité na to, aby byl poslech silným zážitkem. Myslím, že nemá smysl zde rozebírat jednu po druhé, o jejich konkrétních kvalitách se račte přesvědčit sami. Je ale jasné, že album vyžaduje více pozornosti a po pár zběžných posleších není možné vyvozovat definitivní závěry.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.