Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S dalším utajeným tipem na poslech v letních bouřkovo-parných měsících tentokrát zavítáme do vzdálené Austrálie. Pro našince je to země vskutku exotická a hudba, která z těchto končin pochází má pro člověka žijícího v srdci Evropy jistojistě zvláštní nádech. Pro mě je australská metalová scéna zatím víceméně neprozkoumaným územím – z tamních spolků si narychlo vybavím tak akorát progresivisty Alchemist, heavíkaře Pegazus a šílence The Berzerker, dál už je to krapet mlhavější. Kapel je však v Austrálii daleko daleko víc a to by v tom byl čert, aby se mezi nimi nenašly nějaké hodnotné hudební lahůdky. A jednu takovou naději jsem objevil v mladé kapele Neath, která mě zaujala svým povedeným debutovým albem „The Spiders Sleep“.

Předem bych měl říct, že nejde tak úplně o novinku (cesta z Austrálie je daleká a klikatá, tak se nedivte, že se recenze zdržela:). Album spatřilo světlo světa v roce 2007, navíc od té doby přibylo do diskografie kapely ještě jedno dílko – deska „The Small Untruths“ z konce loňského roku (o ní někdy později). Zatímco na novější album se teprve chystám, debutový počin už mám naposlouchaný dostatečně a můžu se tedy s patřičným odstupem podělit o své dojmy. A ty jsou hodně pozitivní! Kapela na svém debutu představuje vlastní pojetí atmosférického psychedelického metalu a rozvíjí inspirace, které podle všeho pochytila z poslechů metalových veličin jako Opeth, Amorphis, Sadist, nebo i krajanů Alchemist. V klidnějších pasážích mi někdy dokonce vytane na mysl odkaz Faith No More. Album disponuje spoustou nápaditých motivů a příjemných melodických harmonií (mimochodem právě v nich se Neath nejvíce přibližují Akerfeldtově družině). V neposlední řadě mně na desce imponuje její silná atmosféra, která mě při každém poslechu vždycky neprostupně obklopí.

Nebojím se říct, že mě deska baví bez přestávky od začátku do konce. A to přesto, že jednotlivé skladby dosahují v průměru sedmi minut. Neath však nemají problém s udržením posluchačovy pozornosti a pořád sázejí jeden nápad za druhým. Dobrým tahem bylo netočit hodinovou desku a vyhnout se různým ambientním intrům a mezihrám. Ty někdy dobře plní roli vtažení posluchače do děje, ale někdy naopak nudí a album brzdí. Neath nic takového nepotřebují, krátké uklidněné pasáže mají zakomponované přímo ve skladbách a vědí, kdy je ve správný čas utnout. Toto vše je zabaleno do dusivého horka australské pouště, které ale může stejně tak být palčivým arktickým mrazem. To už záleží na vás. „The Spiders Sleep“ má ale i své stinné stránky, které lze připsat na vrub nezkušenosti. Například bicí působí v některých momentech poněkud neohrabaně a také čistý zpěv není ve všech případech zcela jistý, ale mě osobně to nevadí. I v těchto nedokonalostech prvního alba je krása a jisté kouzlo. Kdyby se to mělo opakovat i na další desce, byl by to problém, ale tentokrát to do konečného hodnocení ani nechci výrazně promítat.