Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na dvojici něco něco jsem narazil už v době jejich prvních singlů a desky Začíná, tedy v roce 2020. Přiznám se hned zkraje, že muzika mi po prvním poslechu přišla zvláštně jednoduchá a nedokázal jsem si zvyknout na nezaměnitelný projev Bětky. Ale jak šel čas, desku jsem si pustil vícekrát a s nástupem druhotiny (o rok později, deska Útržky), jsem tomu začínal přicházet na chuť. A její hlas mi nevadil, spíše naopak. Oni hrají takový poměrně veselý a hitový (indie) dream pop, jaký hráli svého času třeba Erasure. Ze současné scény mi hodně připomínají Future Islands. A teď mě požádala kapela o recenzi na třetí placku, která mi právě zvučí do uší. Tak jaké to je, slyšet tuhle dvojici potřetí?

Je to hravé (mezihra v páté skladbě Hranice), hitové (opět hned úvodní Signály, stejně jako byl silný začátek na minulé desce se skladbou Mezery) a umí to být intenzivnější a o něco hrubší (naprosto skvělá skladba Chyby, podobně jako rozvášněný Strach z minulé desky). Je to uhlazenější, méně vnímám živé nástroje, více elektroniku (tohle může někomu vadit, jinému naopak vyhovovat). Ale tohle jejich hudbě sedí, stále to je především rytmus (v jakékoli formě) a dominantní zpěv Bětky. A ta je zase o něco víc otevřená (nejen skladba Sobecká) a já bych se fakt rád vyhnul klišé, že deska je víc osobní, než kdy jindy (protože tyhle věty používá 50% recenzentů, co už netuší, jak si poradit s vnímáním textů). Jenže ono tohle je opravdu jaksi víc „na dřeň“ a já z toho cítím potřebu rozebírat každý slovní obrat. Ono to docela rezonuje, když na to přijde.

Z rozhovoru pro rádio Proglas, mimochodem dělané s Martinem Kyšperským (Květy, Mucha…), jsem spokojen s tím, jak dvojice uvažuje. Jak argumentují, jak nad svou muzikou přemýšlejí. A mnohému zase víc rozumím, hlavně co se týká textů. Bětka je sympatická, Tomáš má muziku komplet na starosti a ví, co dělá (i když mu to radikálně ukrojí léto).

Pro koho je deska určená? Je to oddychovka pro ty, kteří rádi indie kapely a odlet do jiných dálav, trochu té bezstarostnosti, na jakou má tahle kapela patent. Nekomplikovaná deska do komplikované doby (omlouvám se za takový reklamní slogan), kterou asi všichni potřebujeme občas slyšet. Osobně si ji stavím tak nějak stejně vysoko jako tu minulou, obě potom o něco výše než tu první. Ale žádné složitosti, na ty není v téhle recenzi místo a vlastně ani nálada. Mé zcela upřímné doporučení na webu, kterému tu černotu zase o fous ubírám směrem ke světlu.