Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Necrotech - Necrotechnology (EP)

NecrotechNecrotechnology (EP)

Victimer19.9.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Poměrně neškodný krátkometrážní stesk po starých dobrých industrial metalových časech.

Brazilské tříčlenné kombo Necrotech vydalo zkraje roku svou první krátkou nahrávku u námi často sledovaných Sentient Ruin Laboratories. Chalani Fer, Diego a Hal 666 se rozhodli pro následování starých kultovních souborů jako Godflesh, Nailbomb nebo Bolt Thrower. V jejich tvorbě se zkrátka promítá starý korodující industrial metal s příměsí doomu, nebo death/doomu. Vše v retrospektivním, studeně zhoubném balení, nic pro progresivní uši.


Prostředí brazilské nekrotechnologie je záměrně zarostlé v nečištěném houpavém koridoru, odkud je stejně blízko k lomozu už vyřazených dílen, jako k dunivému, zubatou provázenému vybírání plesnivých kobek. Na rychlosti úplně nezáleží, ale pověšinou materiálu velí houževnaté střední tempo. Řádně prorostlé a divně páchnoucí. Snad jen v Deadly Industries se zrychlí, protože si to situace žádá a zvuk sirén tomu jen napomáhá. V takové Reality? Existence? pro změnu najdeme kus ne moc blahu člověka prospívajících rituálních praktik. Je to až obludně primitivní obřad vyplněný zoufalým voláním o pomoc. Ale taky nic víc.

 


Vše je záměrně jednoduché, zašlé a průmyslově mrtvé. EP dominuje závěrečný ultra pomalý track. Je sonicky naběhlý, dotírá, ale jinak je prachobyčejným kolovratem. Ubíjejícím a nudným. Ano, i v něm houkají sirény. Necrotechnology je vlastně takovým malým nepůvodním slepencem různých poloh a důvěrně známých zvukových procesů na téma starý, zatuhlý industrial metal. Jako vzpomínka možná dobré, jinak vlastně vůbec nic nepřinášející. Ale pochybuji, že tohle EP mělo něco přinést, jako spíš vyvolat.


Dobře, mám to rád, jsem takto nastaven a měnit to asi jen tak nebudu. Ovšem tohle čtyřmístné dostaveníčko je takové drobné plácnutí do vody, která ani nedělá kola. Takový malý odřezek, kterému by přece jen slušelo víc vlastního zkaženého masíčka. I za cenu té proklamované nepůvodnosti. Necrotechnici z Brazílie připomenou co mají, ale je to příliš fádní a omšelé, než aby si to člověk připomínal víc než cca pětkrát.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-k- / 13.4.20 23:41

Trojka je lepší než dvojka, ale na jedničku stále nemá. A pokud, tak obalem :-) Trojka je album, za které by kdokoli dal nevímco, ale na podobné mistry - jakými jsou FC - je třeba být přísný. Jednička je stále nepokořena a má za jedna, kdežto trojka za dvě. Tahle pětka muzikantů je instrumentálně nedostižná, ale co se bude do budoucna počítat jsou nápady. Doporučoval bych pouštět k lizu Neala Morseho co nejméně, protože jeho vsuvky nepříjemně představují všechno to, co mne na starých SPOCKs BEARD odrazovalo: přeslazenost, slizounství a takové to boží dobro. Prog s dotekem Ježíše, našeho Pána! Pusťte tam více čertů! Tleskám a čekám na čtverku......pokud se tedy Portnoy urve a najde chvilku :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky