Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Necrotech - Necrotechnology (EP)

NecrotechNecrotechnology (EP)

Victimer19.9.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Poměrně neškodný krátkometrážní stesk po starých dobrých industrial metalových časech.

Brazilské tříčlenné kombo Necrotech vydalo zkraje roku svou první krátkou nahrávku u námi často sledovaných Sentient Ruin Laboratories. Chalani Fer, Diego a Hal 666 se rozhodli pro následování starých kultovních souborů jako Godflesh, Nailbomb nebo Bolt Thrower. V jejich tvorbě se zkrátka promítá starý korodující industrial metal s příměsí doomu, nebo death/doomu. Vše v retrospektivním, studeně zhoubném balení, nic pro progresivní uši.


Prostředí brazilské nekrotechnologie je záměrně zarostlé v nečištěném houpavém koridoru, odkud je stejně blízko k lomozu už vyřazených dílen, jako k dunivému, zubatou provázenému vybírání plesnivých kobek. Na rychlosti úplně nezáleží, ale pověšinou materiálu velí houževnaté střední tempo. Řádně prorostlé a divně páchnoucí. Snad jen v Deadly Industries se zrychlí, protože si to situace žádá a zvuk sirén tomu jen napomáhá. V takové Reality? Existence? pro změnu najdeme kus ne moc blahu člověka prospívajících rituálních praktik. Je to až obludně primitivní obřad vyplněný zoufalým voláním o pomoc. Ale taky nic víc.

 


Vše je záměrně jednoduché, zašlé a průmyslově mrtvé. EP dominuje závěrečný ultra pomalý track. Je sonicky naběhlý, dotírá, ale jinak je prachobyčejným kolovratem. Ubíjejícím a nudným. Ano, i v něm houkají sirény. Necrotechnology je vlastně takovým malým nepůvodním slepencem různých poloh a důvěrně známých zvukových procesů na téma starý, zatuhlý industrial metal. Jako vzpomínka možná dobré, jinak vlastně vůbec nic nepřinášející. Ale pochybuji, že tohle EP mělo něco přinést, jako spíš vyvolat.


Dobře, mám to rád, jsem takto nastaven a měnit to asi jen tak nebudu. Ovšem tohle čtyřmístné dostaveníčko je takové drobné plácnutí do vody, která ani nedělá kola. Takový malý odřezek, kterému by přece jen slušelo víc vlastního zkaženého masíčka. I za cenu té proklamované nepůvodnosti. Necrotechnici z Brazílie připomenou co mají, ale je to příliš fádní a omšelé, než aby si to člověk připomínal víc než cca pětkrát.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky