Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Neil Young & Crazy Horse - Barn

Neil Young & Crazy HorseBarn

Jirka D.15.2.2022
Zdroj: černá 12" gramodeska (#093624876649)
Posloucháno na: Nagaoka MP-110 / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC FS 247 / Tannoy T225 Mayfair
VERDIKT: U téhle desky je po měsíci poslouchání zcela na místě otázka, jestli si nekoupit ještě jednu. Prostě do zásoby.

Album Barn je čtyřicátá první deska Neila Younga a čtrnáctá deska Neila Younga společně s Crazy Horse, což jsem fakt nepočítal, ale prostě opsal z wikipedie - takže je tu jistá šance, že by to mohla být pravda. Kdo je má naposlouchané všechny, ať zvedne ruku. Já ne. Poslední roky je to tak, že novou tvorbu tohoto legendárního muzikanta sice poslouchám, ale ne vždy jsem úplně nadšen a docela často bez větších ovací jdeme každý dál svou vlastní cestou. Na svůj věk (v listopadu bylo Youngovi sedmdesát šest) je tenhle týpek dost aktivní (nejen hudebně, někdy bohužel), nových desek vydává stále dost a je tak trochu jasné, že ne vždy se podaří trefa do černého.

 

Neil Young & Crazy Horse band

 

Naposledy mě hodně oslovilo třeba album Peace Trail z roku 2016, ale i to byl slabý odvar toho, jak moc mi sedla jeho zatím poslední deska Barn, což v překladu znamená stodola. Proč stodola je docela evidentní z obalu a taky z doprovodného dokumentárního filmu, který vznikl společně s nahrávkou v režii jeho ženušky Daryl Hannah - k dispozici ho máte třeba ZDE. Doporučuju aspoň proklikat, ideálně shlédnout, poslechnout a nasát atmosféru. A samotná deska? Za mě je fantastická z několika důvodů:

 

1. Na nic si nehraje. Nesnaží se cokoliv hudebně podsouvat, působí spontánně, přirozeně a je z ní cítit úplně jednoduchá radost ze hry. S naprostým minimem prostředků, efektů a nástrojů dělá přesně to, co má dobrá deska dělat - zprostředkovat posluchači zážitek z poslechu hudby.

 

2. Plně zachycuje atmosféru setkání několika přátel. Atmosféru prostředí a všech muzikantů v něm. Svým naturelem jde zcela proti trendu studiově vybroušených, ale v důsledku velmi sterilních a neosobních nahrávek, které zní jedna jako druhá. Nesnaží se být ani nejrychlejší, ani technicky nejvíc na výši, nezní nejtvrději, ani nejčistěji a vymoženosti současnosti využívá ve svůj prospěch, namísto aby právě tyto vymoženosti utvářely její výraz.

 

3. Má výborný zvuk. Přirozený, prostorový, nezkomprimovaný, přitom razantní a místy až syrově ostrý (především Youngova kytara zapojená do elektřiny). Gramodeska zní od začátku do konce skvěle, je radost ji poslouchat a je radost se na ni dívat - její grafické zpracování, včetně doložených fotografií, je krásné. 

 

 

Všech deset skladeb nahrávky jsou výborné věci, byť třeba u takové Don’t Forget Love to může vypadat jako přehánění. Jenže i ona má na nahrávce své pevné místo a bez ní by ten konec nebyl prostě konec. Na první pohled a poslech vystoupí zcela samozřejmě ty nejostřejší skladby, tedy jednoznačně otvírák druhé strany Human Race a dvojka na úvodní straně Heading West. Velký zásah doprostřed je i skladba Canerican s kytarovým motivem, který i po dohrání zní strašně dlouho v hlavě. Svůj čas si žádá Welcome Back, ale právě jí ho doporučuju věnovat, protože ta síla v ní v kontrastu s tím minimem, co se v ní děje, je neskutečná. Ostatně klip máte výše.

 

Na druhou stranu se rozhodně neodvažuju tvrdit, že Barn je sbírkou nejlepších Youngových písní nebo že by deska čistě hudebně přinášela něco extra. V tom její síla není a nejsou to právě tahle objektivní měřítka, která jsou dle mého názoru nejvhodnější pro hodnocení desky. To leží čistě v subjektivní rovině a v tom, že autentičnost se těžko měří a nikoliv pro všechny představuje tu hlavní hodnotu. V mém případě je to hodnota nejvyšší, která daleko převyšuje objektivní pravdy. A v případě Barn jsem hodně spokojen.

 

Barn LP


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corrvuss / 15.2.22 7:48odpovědět

normálne takúto "oldies" hudbu nevyhľadávam, ale títo "strýcovia" ma celkom zaujali. Fakt som rád, že Echoes má taký pomerne široký hudobný rozptyl. Od blues po black metal.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky