Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Nel Buio - Nel Buio

Nel BuioNel Buio

Victimer11.9.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Když zcela nečekaně narazíte na kapelu, která je vaše krevní skupina. Electro black Nel Buio na svém debutovém albu pálí ostrými.

Je to přesně týden, kdy jsem měl poprvé tu čest s italskou kapelou Nel Buio. A bylo to přímo tváří v tvář, protože Nel Buio zavítali do Ostravy na festival Metal!!! 2026, a v páteční odpoledne odehráli svůj set na tzv. Nádvoří stage. Moje chyba a mezery, že jsme se nesetkali dříve, protože ihned od prvních tónů mi bylo jasné, že tohle je kapela dle mého gusta. Blackmetalová i elektronická masáž ve víru chytlavých melodií i ostrého černě kovového vrypu. Black / darkwave, čili místo pro podzemní syrovou hmotu i syntetické hrátky. Nel Buio, tohle si budu pamatovat. A hle, první album této italské trojky (naživo + svůdná tanečnice) vyšlo na konci loňského roku, což beru stále jako docela aktuální záležitost. Nebylo nic jednoduššího, než se do svižné půlhodinky obout a snažit se ji dostat přímo do oběhu.

 


A to šlo samo, protože Nel Buio (v překladu V temnotě) jsou moje krevní skupina. Teď už to mohu v klidu říci. Mimo hudbu jako takovou mi sedí i grafika a image kapely - od loga, přes styl obalu, až po promo fotky. Vše se tváří jednoduše a upřímně, má to svůj styl a moment zaujetí zafunguje ihned. Když se vrátím k festivalu, Nel Buio by určitě slušela pozdější (rozuměj za tmy) hrací doba, kolem čtvrté odpoledne to nebylo úplně ono, protože jejich hudba je intenzivní temnota.


A jelikož se skládá jak z black metalu, tak z elektroniky, v tu chvíli mě vždycky zajímá, jak se obě složky navzájem snesou. Jestli jedna z nich dominuje, druhá dokresluje tu první, nebo žijí ve vzájemné symbióze. U Nel Buio platí to třetí, tady o žádné dokresy nejde. Řekl bych, že si navzájem dost vyhovují a jejich poměr je vlastně skoro vyrovnaný. Ano, Nel Buio jsou metalová kapela, to platí především. Ovšem darkwave háv jejich bezprostřednosti je hodně slyšet a klidně si vystačí i na obsáhnutí celé skladby. Vždycky jde o to, jak výsledek vyvážit, aby nezněl prvoplánově nebo příliš křečovitě. A Nel Buio berou naštěstí tyhle věci čistě intuitivně a přirozeně.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nel%20buio.jpg


Jejich blackwave je plný chytlavých pasáží, je to ryzí atmosférická temnota. A pokud jste podobné hudbě nakloněni, měl by vám být poslech tohoto alba příjemný. Respektive neměl by představovat velký problém ke strávení, nebo vás mučit něčím vyrušujícím. Někomu možná ublíží hlasitost nahrávky, ale myslím si, že nejde o nic drastického. Osm skladeb sletí jako nic. A protože v nich slyším velkou nakažlivost, nejde si je nepouštět znovu a znovu. Nic složitého, tihle Nel Buio. O komplikace tady nejde, tady kráčí o prožitek a navozenou atmosféru. A ta je dostatečně svojská, i když člověk už slyšel ledacos... Zde se počítá způsob provedení a ten má jednoznačně svoje plusy.


Z pocitu rychlé jízdy nevyvede ani čistě elektronická skladba Oramai... Trojice ihned zajistí další přísun synth-blackové kreativity. A o ní je to především. Tahle rychlá první epizoda v sobě má spoustu energie. Nic veselého, ani optimistického, ale hodně otevřeného a nespoutaného. Hlásím, že jsem spokojen a pokud vás existence této kapely dosud míjela jako mě, tak ji sice nedohoníte přímo v Ostravě, ale jejich první desku si pořiďte. A dejte na přímou a chtivou blackovku plnou elektroniky, která umí dráždit a přitom není překrášlená ani falešná. Je zdravá a hravá!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 11.9.26 6:47odpovědět

Dobrá facka tahle po ránu. Líbí se mi to. Správně agresivní, tak akorát. Mimochodem ta tanečnice si říká Telly Lale, kdyby to třeba někdo potřeboval vědět.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky