Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to přesně týden, kdy jsem měl poprvé tu čest s italskou kapelou Nel Buio. A bylo to přímo tváří v tvář, protože Nel Buio zavítali do Ostravy na festival Metal!!! 2026, a v páteční odpoledne odehráli svůj set na tzv. Nádvoří stage. Moje chyba a mezery, že jsme se nesetkali dříve, protože ihned od prvních tónů mi bylo jasné, že tohle je kapela dle mého gusta. Blackmetalová i elektronická masáž ve víru chytlavých melodií i ostrého černě kovového vrypu. Black / darkwave, čili místo pro podzemní syrovou hmotu i syntetické hrátky. Nel Buio, tohle si budu pamatovat. A hle, první album této italské trojky (naživo + svůdná tanečnice) vyšlo na konci loňského roku, což beru stále jako docela aktuální záležitost. Nebylo nic jednoduššího, než se do svižné půlhodinky obout a snažit se ji dostat přímo do oběhu.

A to šlo samo, protože Nel Buio (v překladu V temnotě) jsou moje krevní skupina. Teď už to mohu v klidu říci. Mimo hudbu jako takovou mi sedí i grafika a image kapely - od loga, přes styl obalu, až po promo fotky. Vše se tváří jednoduše a upřímně, má to svůj styl a moment zaujetí zafunguje ihned. Když se vrátím k festivalu, Nel Buio by určitě slušela pozdější (rozuměj za tmy) hrací doba, kolem čtvrté odpoledne to nebylo úplně ono, protože jejich hudba je intenzivní temnota.

A jelikož se skládá jak z black metalu, tak z elektroniky, v tu chvíli mě vždycky zajímá, jak se obě složky navzájem snesou. Jestli jedna z nich dominuje, druhá dokresluje tu první, nebo žijí ve vzájemné symbióze. U Nel Buio platí to třetí, tady o žádné dokresy nejde. Řekl bych, že si navzájem dost vyhovují a jejich poměr je vlastně skoro vyrovnaný. Ano, Nel Buio jsou metalová kapela, to platí především. Ovšem darkwave háv jejich bezprostřednosti je hodně slyšet a klidně si vystačí i na obsáhnutí celé skladby. Vždycky jde o to, jak výsledek vyvážit, aby nezněl prvoplánově nebo příliš křečovitě. A Nel Buio berou naštěstí tyhle věci čistě intuitivně a přirozeně.

Jejich blackwave je plný chytlavých pasáží, je to ryzí atmosférická temnota. A pokud jste podobné hudbě nakloněni, měl by vám být poslech tohoto alba příjemný. Respektive neměl by představovat velký problém ke strávení, nebo vás mučit něčím vyrušujícím. Někomu možná ublíží hlasitost nahrávky, ale myslím si, že nejde o nic drastického. Osm skladeb sletí jako nic. A protože v nich slyším velkou nakažlivost, nejde si je nepouštět znovu a znovu. Nic složitého, tihle Nel Buio. O komplikace tady nejde, tady kráčí o prožitek a navozenou atmosféru. A ta je dostatečně svojská, i když člověk už slyšel ledacos... Zde se počítá způsob provedení a ten má jednoznačně svoje plusy.

Z pocitu rychlé jízdy nevyvede ani čistě elektronická skladba Oramai... Trojice ihned zajistí další přísun synth-blackové kreativity. A o ní je to především. Tahle rychlá první epizoda v sobě má spoustu energie. Nic veselého, ani optimistického, ale hodně otevřeného a nespoutaného. Hlásím, že jsem spokojen a pokud vás existence této kapely dosud míjela jako mě, tak ji sice nedohoníte přímo v Ostravě, ale jejich první desku si pořiďte. A dejte na přímou a chtivou blackovku plnou elektroniky, která umí dráždit a přitom není překrášlená ani falešná. Je zdravá a hravá!