Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ano, i ve Španělsku vznikají svědomité thrash metalové kapely. Ovšem v případě Körgull The Exterminator můžeme hovořit o thrash black metalu. Jste zarytí thrasheři a název je vám povědomý? Zapátrejte v druhé řadové desce Voivod, kde se titulní song jmenuje… no, jak asi. Ale zpět k naší kapele, která letos do světa vypouští svou třetí řadovou nahrávku Metal Fist Destroyer.

Do styku s kapelou jsem přišel už před třemi lety, při vydávání alba War Of Voivodes, které bylo docela vyhlazující. Dnes se nám rozkrývá další čistě parádní deska, která nezná rychlostní limity. Jakkoliv Körgull The Exterminator odkazují na své vzory Voivod, tak vězte, že příliš od nich nekopírují. Mají takový svůj xicht a výraz, i když pravdou zůstává, že od svých idolů se učí, půjčují si a podobně; ovšem stále zůstávají svoji. Předešlá léta kapely měla spíš blíže k zmíněnému black metalu, kdežto dnes už doznáme jen špinavý thrash. Ale to nám může být veskrze jedno. Tady se totiž nehraje na nějakou čistotu, tady se moshuje. Špína, která z alba čiší, se valí v podobě drceného kamení, které místy připomíná makadam, jindy zase štěrk. Tady se nehladí, ale tluče, křičí, řeže, rdousí. Asi jste už pochopili, že je to jízda jak bič. Inu, nemůžu to desce odepřít.

Samo sebou že nezůstaneme jen u toho, že je to všechno jen sypanice kvalitního rozměru, ale přiblížíme si i jisté detaily. Tak třeba není od věci se zaměřit na zvuk nahrávky. Tentokrát myšleno ve smyslu nalazení nástrojů. Totiž každé to ostruněné dřevo má svůj ojedinělý výraz, který je pro daný žánr specifický a na výsledném dojmu přidává i několik nostalgických kapek, které odkazují právě na vzory této odnože. Nemá takový ten soudobý druh boostru, či ryze křišťálový punc, ale lehce garážovitý odér. V tom se dokonale skví podstata thrash metalu. Dochucovadlem je v tomto případě slovutný black metal, který výsledný produkt poněkud začerňuje a dává mu tmavších kontur. To neznamená nějakou degradační informaci, nýbrž jistý druh originálněji působícího vzezření. Díky pozornosti, jež na sebe nástroje poutají svým zvukem, dávají záminku i k rozkrývání a zaposlouchání se do jejich řeči samotné. Takže si nemyslím, že někomu unikne báječné sólo, strhující cirkulární riff, nebo mrtvolné předení baskytary. Rytmus bicích by nejlépe vystihl soudruh poručík Troník. V neposlední řadě je nutné se zamyslet na odkazy jednotlivých písní. Ty sice zastávají klasická thrash metalová témata, ovšem závěrečným songem (míněna skladba číslo 12, jelikož tou končí vinylová verze, kdežto na CD je ještě o jeden bonusový kousek více) kapela vzdává dvojsmyslný hold. Skladba totiž nese jméno kapely, čímž se rázem dostáváme k tomu, co jsem tvrdil v prvním odstavci. Jedná se tedy o coververzi na již několikrát vzpomínanou smečku Voivod.

Posluchači, kteří holdují svižné bezmyšlenkovité jízdě, si na této desce smlsnou, jen co je pravda. Konzervativnější tvorové budou zase nažehleně stát opodál a nevěřícně kroutit hlavou. Vytáhněte džínovinu ze šatníku a opatřete jí další nášivkou. To si zas jeden provětrá klouby, obratle a uroní nejednu kapku potu…